Doťáci

ilustrace: clker.com / public domain

Jeden můj kamarád používá pro stav závislosti na dotacích, subvencích a jiných transferech veřejných peněz termín „dotační narkomanie“. Od jisté doby mi přijde, že „doťáci“ se od feťáků liší hlavně tím, že pro vyvolání abstinenčních příznaků stačí pouhá diskuse o odejmutí drogy. Jsem ovšem toho názoru, že dotace mají často účinek devastující přinejmenším stejně jako heroin, jen to není každý den vidět v televizi. Naštěstí, diagnostika je snadná. Pokusím se nastínit některé její aspekty a přitom si dovolím částečně reagovat na článek paní Matějkové z Odrazu číslo 7-8/2010 , za který jí srdečně děkuji.

Velmi častým příznakem tohoto typu závislosti je názor, že díky dotacím lze nějakou službu poskytovat levněji, než by to šlo bez nich. Opak je pravdou. Peníze na dotace se totiž musejí někde vzít – konkrétně pak z kapes daňových poplatníků. Jenomže jejich cesta od zdroje ke konzumentům skrze celou byrokratickou mašinerii je dlouhá, trnitá a drahá. Náklady jsou to málo viditelné, zato enormní. Občas se uvádí, že z každých dvou korun zcizených lidem zbude na konci dotačního procesu nanejvýš tak jedna. To samozřejmě činí dotované služby mimořádně drahými. Dražšími, než služby dotací neobšťastněné.

Závislost se projevuje i názorem, že „stát má zájem, aby ty či ony služby byly dostupné všem sociálním vrstvám a proto je nutné je dotovat“. Přiznám se, že mi to nedá a musím poněkud odbočit, abych parafrázoval Henryho Kissingera a ptal se: „jaké má stát telefonní číslo?“ Rád bych se ho (totiž stát) zeptal na jeho zájmy a na to, kdo je stanovil. Ale k věci: řekněme, že si město vytkne za cíl dostupnost nějakého produktu – třeba potravin – všem vrstvám obyvatel (jíst potřebujeme všichni, že ano?) a vypíše grant, který vzápětí vyhraje jedna z roztockých prodejen. V ten moment může nabízet zboží o polovinu levněji. Efekt se brzy dostaví: všichni ostatní obchodníci to dříve či později zabalí. Bez konkurence se ale nebude dát zjistit, jestli je kvalita jídla opravdu tak dobrá, jak jediná prodejna inzeruje a jestli by náhodou nakonec nemohlo být ještě levnější. Kromě toho, jídlo bude dvakrát levnější pro všechny: pro chudé i pro, troufám si tvrdit, většinu ostatních, kterým by věru nečinilo problém zaplatit plnou cenu a kteří tedy budou veřejné peníze spotřebovávat úplně zbytečně. Nebylo by lepší – když už – raději vypomoci dávkou selektivně jen té hrstce opravdu potřebných a očekávat, že oni sami si potom vyberou, u které z řady vzájemně si konkurujících firem peníze za příslušnou službu (budou-li o ní mít vůbec zájem) utratí?

Dotační narkomanie má i dlouhodobější symptomy. V současnosti mají nejčastěji podobu tzv. europomníčků. To jsou nápady financované z dotací EU, u kterých se jejich zadavatelé utrhli ze řetězu a za „evropské peníze“ prosadili projekt megalomanský, předimenzovaný, nahraditelný nebo úplně zbytečný, který by v takové podobě nikdy nevznikl, pokud by na něj měly být vynaloženy jen prostředky z vlastního rozpočtu či úvěru se všemi riziky s tím spojenými. Jejich nevýhodou bývá, že když bruselská ruka přestane sypat, zůstanou na krku svému majiteli se všemi náklady na údržbu a provoz, jejichž výše samozřejmě zpravidla odpovídá velikosti původního dotovaného projektu. Nechci být špatným prorokem, ale nerad bych, aby se takovým europomníčkem stal třeba chystaný Dům volnočasových aktivit, který má potenciál strašit městské finance ještě za drahně let. Ne že by se dětské kroužky nedaly provozovat jinde, třeba ve škole, která jistě není v odpoledních hodinách stoprocentně využita a topit či uklízet se tam stejně musí. Alespoň tak nějak to fungovalo, pokud mě nešálí paměť, v době, kdy jsem byl ještě za totáče dítkem školou povinným. Ale europomníček je samozřejmě daleko lepší řešení. Budeme totiž mít domy dva. V jednom nebude nikdo ráno, ve druhém odpoledne.

Jak jsem již mnohokrát psal, nerad bych, aby to vypadalo, že mám něco proti roztockým (či jiným) neziskovkám. Vím, že dělají dobrou a užitečnou práci, ale zároveň nemám nejmenší pochybnost, že by to stejně dobře zvládly i bez jediné veřejné koruny. Nádavkem by získaly nezávislost na náladě a náklonnosti všech možných úředníků a komisí či na změně momentálního politického klimatu. Je to jen otázka odvahy a sebevědomí. Jako boj se závislostí.

Tomáš Šalamon

Kam dál

Samé lži | Tomáš Novotný
Poklady se otevírají | Jaroslav Huk
Poslední pokus | Jaroslav Huk
Rok dotací | Jaroslav Huk

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Vážený pane

Vážený pane Šalamone,
principiálně by se s Vámi dalo souhlasit, ale v realitě je Váš článek úplně popletený. Máte správná ideová východiska, jenom Vám chybí znalost věci, o níž píšete, jakož i jakási životní zkušenost.
Nejsem žádným zastáncem přerozdělování, ale jeho kritika by měla být zasvěcená a věcně správná, nikoliv jenom sbírkou dojmů. Především: drtivá většina dotací není poskytována proto, aby nějaká služba byla levnější - dotace jsou ve valné většině poskytovány na aktivity, které by jinak vůbec nevznikly (pomíjím teď Společnou zemědělskou politiku EU, což je samostatné velmi komplexní téma).
Úplně nesmyslná je pak Vaše úvaha, že by v zájmu zlevnění potravin mohla dostat grant jenom jedna prodejna potravin, čímž by se zlikvidovaly všechny ostatní. Zrovna tohle EU velmi pečlivě hlídá, aby nedošlo v důsledku veřejné podpory k narušení rovného tržního prostředí. Takže dotace buď musí dostat všichni (jako např. v již zmíněném zemědělství) nebo jenom ta oblast, kde příslušný stát dokáže prokázat, že došlo k "selhání trhu", což se neprokazuje úplně snadno.
Částečnou pravdu bych Vám dokázal přiznat u europomníčků - původní, řekněme že vcelku obhajitelný záměr, vyrovnat ekonomickou úroveň jednotlivých regionů v rámci EU - se samozřejmě tu i onde zvrhává v realizaci projektů, které jsou zhola zbytečné. Jenže zase v řadě jiných případů opravdu pomáhá zvýšit ekonomickou aktivitu regionu tím, že přispěje na realizaci infrastrukturního projektu, na nějž pak navážou další aktivity.
Vaše obavy o další budoucnost projektů, až Brusel přestane sypat, jsou oprávněné, ale tohle napadlo eurokraty taky. Každý projekt musí proto prokazovat tzv. udržitelnost, tj doložit, že aspoň 5 let po skončení financování z EU fondů bude schopen přežít z jiných zdrojů (v některých případech se to prokazuje až na 15 let, což je už poněkud absurdní).
Ano, bylo by krásné, kdyby nám stát žádné peníze nebral a nechal nás o nich plně rozhodovat. To je ale maxima, o niž je sice nutno usilovat, ale zároveň je potřeba si být vědom, že ji nelze v reálném čase dosáhnout. Je proto nutno zvolit pracnější, avšak efektivnější přístup, a to usilovat o korekci jednotlivých zhůvěřilostí, které se korigovat dají.
V tom Vám přeji hodně zdaru.
R. Špaček

Obávám se, že se mýlíte

Vážený pane Špačku,

díky za reakci. Nerad vysvětluji své texty a nerad diskutuji na webu, ale Váš komentář je věcný a podepsaný, takže se pokusím vysvětlit, proč se domnívám, že nemáte pravdu.
Text je částečně reakcí na článek paní Matějkové z Roztoče, která právě argumentuje, že potřebují dotace, aby jejich služby byly levnější. Ale jinak ano, část (to zdůrazňuji) dotovaných věcí by bez podpory opravdu nevznikla. Nevznikla by proto, že o ně lidé za normální ceny nemají zájem a proto by bylo jejich "nevzniknutí" naprosto normální a správné. Nenormální a chybné je naopak poskytování takových služeb, protože se někdo rozhodne, že je to v jakémsi pochybném veřejném zájmu, takže na ně musejí nedobrovolně doplácet všichni ostatní. Vizte prosím mé předchozí články na toto téma.
S těmi potravinami je to pochopitelně příměr a argumentace ad absurdum. Máte pravdu, že něco takového by nejen EU, ale i náš antimonopolní úřad nestrpěl. Proč ale přesně to tedy trpí při podpoře kultury/volnočasových aktivit? Co by se stalo, kdyby tu hypoteticky někdo založil druhého (třetího, čtvrtého...) Roztoče? Dotovalo by je město automaticky všechny nebo by se čekalo na stížnosti k antimonopolnímu úřadu?
Nevěřím na to, že nějaká dotace dokáže dlouhodobě pozvednout nějakou oblast či cokoliv. Před pár lety jsem se podílel na výzkumu investičních pobídek na VŠE a došli jsme k závěru - velmi zjednodušeně - že z drtivé většiny jsou to vyhozené peníze, neboť jejich efekt je pouze krátkodobý. Realita nám dala o něco málo později vesměs za pravdu.
Pokud mě kritizujete za nedostatečnou "životní zkušenost", vězte, že mi připadá, jakoby Vám zase chyběla v případě názorů na projekty subvencované z EU. To, co píšete, je čirá teorie. Znám několik lidí, které (nutno podotknout, že velmi dobře) živí zprostředkování eurodotací a celkem se shodují v tom, že o jejich rozdělování dnes často rozhodují poněkud jiné parametry, než dlouhodobá udržitelnost. Eurodotace jsou veliký business a dějí se v něm věci, ze kterých se jednomu může udělat nevolno.
Jsem realista a je mi jasné, že snižování vlivu státu na ekonomiku je v realitě problematické, také nevolám po nějakých radikálních změnách. Kulturní dotace jsou právě taková zhůvěřilost, která se ale dá technicky utnout poměrně snadno. Je to ale samozřejmě provázeno neskutečným řevem dotčených. Ostatně, když se před třemi lety v Praze pokusil radní Richter dotace ne zarazit, ale udělat je alespoň o chlup logičtějšími, ozval se takový ryk "doťáků", že z toho pražská ODS bohužel vycouvala. To ovšem neznamená, že to nebyl krok správným směrem a že v takových krocích není dobré pokračovat. Nepropadejte malomyslnosti, bez smělých cílů nejsou velké výsledky.

Hezký den

Tomáš Šalamon

souhlas

Tak vida, v roztocké ods je aspoň jeden pravičák. Souhlas a fandím, ale dejte si bacha, tohle vám ty pijavice jen tak projít nenechaj

Podivný svět eurodotací

Ano, také se musím podělit o "neblahé" zkušenosti s přidělováním eurodotací a podpořít tak tady Tomáše v jeho názorech. ¨
Zažil jsem rozhodování komise v záležitosti investičního projektu v řádu naší milé školy,tj. cca 100 mil Kč, kdy v rozhodování tříčlenné komise byli 2 specialisté z oboru pro podporu projektu a jeden laik proti a to z prostého důvodu; nebyl s to pochopit kauzalitu mezi fungováním vývojového centra univerzity a soukromé firmy. Pro zasvěcené - jednalo se o výzvu OPPI pd CzechInvestem. Takže i poctivě smýšlející žadatel muže narazit na "vola", který z důvodu pouhé neznalosti tématu projekt zařízne.
Je jisté, že obdobná "nekompetentnost" funguje i opačně tak, že projdou takové projekty, nad kterými člověk jen kroutí hlavou. Nicméně jsem si jist, že tzv."doťáci" vědí, kudy nejsnadněji vlézt do kurníku. A i když si myslím o Richterovi, že to s vlastním narcismem trochu přehání, tohle bylo určítě téma, které by nemělo být zapomenuto. A už vůbec ne u nás v Roztokách!

Tomáš Pařízek (ODS)

Reakce na pana Šalamona

Pane Šalamone,
díky za odpověď, která rozkryla poměrně značnou zmatenost vašeho původního příspěvku (nadále se pokusím odpustit si další invektivy). Z původní úvahy nebylo jasné, na co to vlastně reagujete, protože jste smísil několik témat dohromady - dotace pro paní Matějkovou, dotace obecně a dotace z fondů EU, což je opravdu dost zmatená směska.
Principiálně s Vámi souhlasím, že přerozdělování je potřeba omezit, tzn. že je potřeba omezit tok financí směrem k příjemcům. Jenom vidím situaci o hodně plastičtěji a méně jednoduše, než Vy nebo obecně ODS.
Tak nejprve obecně - některé služby by bez veřejné podpory nebylo možno provozovat, protože by je nikdo nekoupil, což by ale znamenalo pro celou společnost naprosto zásadní ztrátu. Nejvýznamnějším příkladem je věda, resp. základní výzkum - nikdo rozumný by přeci nekoupil např. výzkum stimulované emise záření. Především proto, že nikdo nedokáže odhadnout, k čemu by takový výzkum někdy mohl být a jak dlouho bude vlastně trvat. Jenže pak bychom bez laseru neměli spoustu užitečných věcí... Aby nedošlo k omylu - mluvím o základním výzkumu, u kterého se prostě z definice nemůže vědět, jestli k něčemu praktickému bude. (Praxe ale ukazuje, že je na místě financovat z veřejných peněz i aplikovaný výzkum, aby se u nadějných nápadů překonalo "údolí smrti", tj. ta fáze, kdy nápad už nepatří do výzkumu základního, ale ještě není tak pokročilý, aby jeho další rozpracování financoval někdo ze soukromého sektoru.)
U volnočasových aktivit je určitě v zájmu společnosti, aby děti a výrostci trávili čas nějak aktivně a rozumně, protože to omezuje rizika, že začnou dělat hlouposti (šikanovat ostatní,brát drogy, krást motorky a tak). Je přitom jasné, že např. ZUŠky nemají šanci vyžít jenom ze "školného" - to by muselo být tak vysoké, že by si výuku v ZUŠ téměř nikdo nemohl dovolit, takže by zanikly a mimoškolní hudební nebo výtvarnou výuku by si mohlio dovolit jen ti opravdu nejbohatší, kteří by měli na to, dopřát svým dětem soukromého učitele. Takže v této oblasti mi rozumné užití mých daní taky nevadí. U Vámi uváděného případu s Roztočem neznám přesně detaily - správně by to mělo být tak, že druhý nebo třetí Roztoč by měl dostat stejnou podporu jako ten první, pokud bude zajišťovat služby, které město uzná za žádoucí a podpory hodné. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby město dokázalo naformulovat svou poptávku, o niž by se různé roztoče ucházely. Slabé místo tohoto přístupu je, že město (resp. jeho představitelé, což jsou konkrétní nedokonalí smrtelníci) asi neumí předem vymyslet, co všechno je užitečné a potřebné, a když přijde nějaká občanská iniciativa s dobrým nápadem nebo programem, měla by existovat možnost, jak ho uvést do života.
U podpory kultury bychom asi našli radu společných postojů - zcela jistě jde spousta peněz na aktivity, které si ji nezaslouží, ale téma je opravdu hodně komplikované. To je taky důvod, proč neuspěl Richter - jeho intelektuální kapacita na tento problém nestačí ani zdaleka... Jenom taková drobná ilustrace: když se má dobře provést opera, musí mít nejenom dobře obsazené sólisty, ale musí mít i silný orchestr a sbory. A to samozřejmě stojí peníze, takže produkce opery je drahá a když se náklady promítnou do vstupného, bude si ho moci dovolit jenom tak málo lidí, že se představení nevyprodá a tím ani nezaplatí. Když se nastudování ořeže, např. se omezí sbor nebo orchestr, nebude se to dát poslouchat, lidi na to nepřijdou a zase to zahyne.... Jenže bez živé opery jednak poklesne celková kulturní úroveň národa (a to i když předejmu Vaši námitku, jak se taková veličina zjišťuje nebo měří...), jednak časem vyschne i zásobárna hlasů, vzorů i pedagogů zpěvu, z nichž čerpá i ta čístě komerční muzikálová sféra. Je to podobné jako s vědou, kde bez základního výzkumu časem vyhyne i ta aplikační sféra...
A co se týče zkušeností s projekty EU, tam Vás musím zklamat - už řadu let se v této oblasti pohybuju, takže poznatků a zkušeností mám opravdu spoustu. A to nikoli z doslechu, ale na vlastní kůži. Samozřejmě vím o případech, z nichž zůstává rozum stát, nicméně - u investičních projektů je dlouhodobá udržitelnost povinnou součástí, púřes jejíž absenci "nejede vlak", conditio sine qua non, přičemž hodnotící kritéria pro seřazení projektů do žebříčku mohou být jiná.
Musím bohužel konstatovat, že vaše nevíra, že dotace může něco pozvednout, je prostě jen vírou, která nemá nic společného s fakty. V případě investičních pobídek máte samozřejmě pravdu, a je bohužel i pravda, že na jejich nesmyslnost upozorňovali experti i předem... Jenže na druhou stranu - např. takovému Irsku dotace ze strukturálních fondů zcela jednoznačně prospěly a umožnily mu stát se "keltským tygrem". Jenom prosím netvrďte, že dotace můžou i za současné problémy Irska - nemůžou, ty vyplývají spíš z přijetí eura, což je úplně jiní téma.
K panu Pařízkovi: ve vašem příkladu neuvádíte, o který program OPPI by mělo jít. Podle mých zkušeností jsou ve většině programů projekty hodnoceny dvěma hodnotiteli, pokud se hodně liší, nechá se udělat posudek třetí. Musím přiznat, že nevím o případu, kdy by jeden laik mohl zaříznout jinak dobrý projekt...
Srdečně zdravím,
R. Špaček

Dotace

Vážený pane Špačku,

především bych chtěl poděkovat za Váš komentář a předsevzetí argumentovat věcně a bez invektiv. Nechybělo mnoho a skoro by se Vám to i povedlo. Pro lepší přehlednost se pokusím odpovědět velmi strukturovaně.

  1. Základní výzkum. V této věci s Vámi částečně souhlasím, ostatně psal jsem (zejména ve svých předchozích článcích), že jsem proti veřejnému financování takových věcí, které soukromý sektor umí poskytnout efektivněji. U základního výzkumu je to složitější, rozhodně neplatí 100%, že veřejné financování je jediná možnost, ale nechci se v tom tady vrtat, abych udržel délku komentáře v rozumných mezích. Dejme tomu, že v této věci se alespoň částečně shodneme.
  2. Volnočasové aktivity Nejprve bych se rád pozastavil u „zájmu společnosti“. Co to je? Své zájmy mám já, máte je Vy, má je Pepa Vonásek. Některé zájmy máme společné, proto se sdružujeme v různých institucích (politické strany, církve, spolky, odbory…). Žádný veřejný, státní, městský, společenský ani jiný podobný zájem ale neexistuje. To je jen vyčůraný termín, který používají ti, kteří chtějí nějakou myšlenku označit za nekritizovatelnou a a priori jí vyjmout z možnosti diskuse. Pokud by existoval, musel byste být schopen říci, kdo je oprávněn takový veřejný zájem formulovat. Je to prostě blbost. Slova „v zájmu společnosti“ ve Vaší větě škrtám a dosazuji si „v mém zájmu“.
    Argument, že když nebudou kroužky, bude mládež fetovat a terorizovat okolí, je oblíbená demagogie. Fakt by mě zajímalo, jestli je to podloženo nějakými čísly, ale velmi silně o tom pochybuji. Opravdu si někdo myslí, že třeba potíže ve všech těch problémových a „vyčleněných“ (jak se teď říká) lokalitách by se daly zmenšit vyšší dostupností dětských kroužků? Počítám, že to vymyslel někdo z dotovaného volnočasového neziskového byznysu jako jistou formu výpalného: „Když nám (provozovatelům volnočasových aktivit) nedáte vaše prachy, vaše děti budou fetovat.“ (Mimochodem, existuje i jiný podobný vyděračský konstrukt – říká se mu „sociální smír“.) Já jsem v tomto směru konzervativní člověk. Výchova dětí je věc rodiny (bez ohledu na to, jak ji definujeme). Fungující rodina dokáže zajistit, aby děti nezvlčely, nefungující rodině nepomůže ani kdyby byly kroužky zadarmo.
    Nevím, jestli by si nedotovanou výuku hudby, apod. mohli dovolit jen ti nejbohatší a dost o tom pochybuji, zase taková pálka to není. Díval jsem se na to kvůli Vám – pololetní výuka hry na hudební nástroj (nedotovaná) 4500 Kč. To mi při dnešních cenách tedy ruinující nepřijde. Kroužek tance (nedotovaný) podle článku paní Matějkové v Od7-8/2010 3200 Kč ročně. Neříkám, že to nejsou žádné peníze, ale zase na druhou stranu to není nic, co by si průměrná rodina žijící v Roztokách nemohla dovolit. Nicméně budiž. Jak jsem psal, řekněme, že je tu část populace, která by kroužek pro dítě ráda zaplatila, ale opravdu na to nemá. Dejme jim tedy na to adresně dávku a většina ostatních nechť nese tržní cenu. Odstraní se tím diskriminace (proč je dotován kroužek v Roztoči, ale třeba jazykový kurz v Lexíku ne (pokud tedy vím)?),zvýší se konkurence mezi poskytovateli a celková efektivita.
  3. Opera Tak za prvé – vážná hudba nemá (tak jako většina věcí) hodnotu sama o sobě, ale jenom takovou, kterou jí přisoudí lidé svými peněžními hlasy. To píšu jako – mohu-li to tak nazvat – fanoušek klasické hudby. Na různé koncerty chodíme s přítelkyní nevím jestli často, ale řekl bych, že přinejmenším častěji, než je v populaci průměr. Přesto nemám pocit, že by můj vkus byl nějak nadřazen vkusu nějakého Franty z Horní Dolní, který nepozná Ódu na radost a do hlavy si pouští Maxim Turbulenc. Ze stejného důvodu nechápu, proč by mi měl takový Franta připlácet na mojí „sofistikovanou“ zábavu. To je tak elitářské! Pokud by lidé o vážnou hudbu neměli zájem, tak by se prostě neprovozovala, hotovo, nedá se svítit. Jenže ona by se jistě provozovala, jenom není nutné, aby svůj symfonický orchestr a operní scénu mělo pomalu každé krajské město. Ostatně, ve Spojených státech existuje řada koncertních těles světového věhlasu, žádné z nich nedostává od státu ani vindru a nemám pocit, že by zacházela na úbytě.
  4. Dotace No, víte, moje babička vždycky říkala, že papír snese všechno. Europrojekty nakonec vždycky posuzuje nějaký úředník, resp. komise a jejich prachy to konec konců nejsou. To ale není důležité. Podstatou mého sdělení mělo být: máme jeden barák, který je využíván jen půl dne (teď do něj budeme navíc rozsáhle investovat) a potřebujeme prostor, který má být využívám v té druhé půlce dne, tak na co potřebujeme baráky dva?
    Mimochodem, když už jsme u dotací obecně, zrovna Irskem bych se moc neoháněl. Že mu pomohly dotace ze strukturálních fondů, je jedna interpretace. Druhá interpretace je, že za úspěchem bylo především vysoce liberální daňové prostředí, to, že každý Ir umí anglicky a celkem i vzít za práci a vstup do Unie znamenal sám o sobě pro investory známku stability a především přímý přístup na společný trh. Který názor je správný, nechávám na Vás, jen bych podotknul, že ze strukturálních fondů sosalo přinejmenším stejně masivně i Řecko či Portugalsko, ale o nějakých tygrech jsem v jejich souvislosti moc neslyšel. Možná to s tím spásonosným účinkem dotací nebude tak žhavé. Jsem stoupencem názoru – možná přežitého – že blahobytu lze dosáhnout jen usilovnou prací. Ne tím, že někomu seberete balík peněz a dáte ho někomu jinému.

Mějte se krásně

Tomáš Šalamon

blahobyt

Myslíte si vážně, že "průměrná rodina žijící v Roztokách" si takovou pálku za hudební vzdělání dětí může bez problému dovolit? Tenhle pohled jen potvrzuje filozofii ODS. Peníze nám vládnou. "Fungující rodina" - to mi vysvětlete, co si mám pod tím pojmem představit? Díky.

Re: blahobyt

Dano,

rád o tom s Vámi budu diskutovat, když budete mít alespoň tolik slušnosti jako pan Špaček a podepíšete se tak, aby nemohlo být pochyb o Vaší totožnosti. Když je totiž jeden diskutér anonymní a druhý ne, je to jako v těch starých francouzských detektivkách, kde policajti svítí na delikventa lampičkou, aby jim nebylo vidět do obličeje. Nezlobte se, ale o takovou debatu nemám zájem.

S pozdravem

Tomáš Šalamon

Taky děkuju. Za váš zájem.

Taky děkuju. Za váš zájem.

Dobrý den pane Šalamone, jaký

Dobrý den pane Šalamone,
jaký je Váš nadhled pro institut ZUŠ, která je finančně podporována ze strany státu a v některých případech městem, i tato organizace patří do skupiny "doťáků", jak je nazval jeden z Vašich kamarádů.

Druhý dotaz je mířen tvůrci stránek, proč články v sekci "Názory" nenabízejí možnost reagovat (vyskytuje se zde pouze heslo odpovědět), dle mého názoru, lze odpovědět pouze na deklarovanou otázku, a ne na něčí názor, i když je "názor" silně kontroverzní a dá se na něj polemizovat.

Děkuji za Vaše vyjádření,
Marcel Ramdan.

Re: Dobrý den pane Šalamone, jaký

Vážený pane Ramdane,

díky za Váš příspěvek k diskusi. Tím, že základní školství je u nás povinné, sotva zbývá daňovým poplatníkům, než je financovat. Každopádně se tady nebavíme o té samé věci. Základní školy zřizuje veřejný sektor, jejich navštěvování je povinné a projde jimi limitně 100% populace, takže sotva může být diskuse o tom, jak má být jejich provoz zajištěn. Samozřejmě byste mohl namítnout, jestli je dobře, že je školní docházka povinná, ale to je – na rozdíl od roztockých kulturních dotací – v danou chvíli debata čistě akademická.

Dotované "volnočasové aktivity" jsou soukromý business (i když někdy tzv. neziskový), povinné nejsou a jejich služeb využívá jen menšina. Zbytek buď podobné služby nekonzumuje vůbec, nebo má tu smůlu, že si vybere činnost, která se nehřeje v zájmu orgánů rozdělujících peníze (a že takových aktivit je!). V tom vidím zásadní rozdíl mezi financováním volnočasových aktivit a financováním povinné školní docházky.

Navíc volnočasové aktivity jako jsou dětské kroužky nesplňují ekonomckou definici veřejného statku, která by teoreticky veřejné financování ospravedlňovala, tzn. jejich spotřeba je dělitelná a lze snadno vyloučit "černého pasažéra".

Díky a mějte se

Tomáš Šalamon

ZUŠ

Děkuji za Vaši rychlou odpověděď.

Musím ale konstatovat, že se mýlíte již v začátku textu, zkratka ZUŠ, dříve LŠU, znamená Základní umělecká škola, tato instituce se také věnuje vzdělávání avšak z jiného úhlu pohledu, i jiným cílem, v Roztokách sídlí na adrese Jundmannova 143, proto chápete, že tato odpověď patří k jiné otázce.

Děkuji za tento názor a poprosil bych o doplnění,
Marcel Ramdan.

Re: ZUŠ

Pane Ramdane,

máte pravdu, omlouvám se, byl to úlet. Člověk by si měl pořádně přečíst, na co odpovídá. Samozřejmě vím, co je ZUŠ a kde v Roztokách sídlí, jako robě jsem tam nějakou dobu docházel na hodiny klavíru.
Nuže k věci: nevidím vůbec žádný rozdíl mezi ZUŠ a jakýmkoliv jiným příjemcem "kulturních" dotací a že je finančně podporována, ba vydržována z veřejných rozpočtů, považuji za zcela chybné a především nemorální a to z důvodu, který poněkud ilustruje následující příklad.
Nedávno byl v Odraze inzerát jakéhosi pána, který nabízel hodiny výuky na hudební nástroje, tzn. identickou službu, jakou nabízí ZUŠ. Na jeho místě bych se obrátil na antimonopolní úřad, případně následně na soud, atd. kvůli neoprávněné veřejné podpoře a narušení hospodářské soutěže. Mělo by to sice poněkud komický obsah, ale po formální stránce by taková stížnost/žaloba byla jasná jak křišťál (úplně stejná, homogenní služba, dva poskytovatelé, jeden dotovaný, druhý ne) a pokud by prokázal dostatečnou vytrvalost, s velkou pravděpodobností, řekl bych, by u některé z instancí uspěl. Potom by hypoteticky mohly nastat dvě situace:
Buďto (1) by byla podpora ZUS zrušena, nepatrně by stouply její ceny, ale jinak by se zjistilo, že se vlastně vůbec nic neděje. Nebo (2) by nějaký úředník vymyslel způsob, jak rovně dotovat všechny, kdo učí na hudební nástroj. Samozřejmě by to nebylo jen tak, protože by na to jistě dotyčný potřeboval nějaké potvrzení, certifikát a 10 razítek, na jejichž základě by se napojil na dotační penězovod a také by ho jistě někdo kontroloval, čili by to ve finále přišlo dvakrát tak draho. Sázím na druhou variantu.
Tolik můj názor. Mějte se

Tomáš Šalamon

Poděkování

Děkuji tvůrci stránek za tichou úpravu v sekci "Názory".
MR

Marcel Ramdan

Marcel Ramdan

Dotace

No vida, jak nám to pěkně ubývá - na bodu o podpoře základního výkumu už máme shodu, tak teď ještě těch pár zbývajících:-)
2. U volonočasových altivit jsem popsal, co je v zájmu společnosti - nabídnout mlaďochům takové aktivity, které je odvedou do páchání neplech. Tak mi prosím neklaďte otázku, co je zájem společnosti. Veřejný, nebo společenský zájem, se dá určit obecně (zákonem, přijatým zvolenými zástupci lidu) buď tak, aby plůatil ve všech obecně popsaných případech, nebo tak, aby bylo zřejmé, podle jakých kritérií ho v tom či onom konkrétním případě, v konkrétním správním řízení hledat. Pozor, přichází invektiva: to, že o teorii veřejného, resp. společenského zájmu, nic nevíte, je jenom Váš problém:-) A že by to byl jenom můj zájem, to snad ale opravdu nemůžete myslet vážně:-)
A teď věcně: některé rodiny prostě nefungují. Nejenom že nefungují tak jak by měly, ale nefungují třeba vůbec. A co s dětmi z takových rodin? Pokrčíme rameny s odkazem, že výchova je věcí rodiny, a když rodina nefunguje, nedá se nic dělat? I když víme, že děti z těchto nefungujícíh rodin pášou zločiny (krádež, loupeře, apod) už od věku, kdy zdaleka nejsou trestně odpovědné? Anebo se zkusíme zamyslet, jestli by nějak nešlo suplovat výchovný proces, jehož se těmto malým zločincům nedostane, a tím možná zabráníme třetině, nebo možná polovině krádeží a loupeží, jichž by se jinak tito ďáblíci dopustili? ení to v zájmu hlavně těch potenciálních obětí trestné činnosti? Samozřejmě, že to nespasí jenom kroužky hry na flétnu. Ale jak praxe ukazuje, jakákoli mimoškolní aktivita, která tyto malé ďáblíky odvede od zločinu, je naprosto zásadní. A to ani nemluvě o aktivitě školní, kdy se cikáňata dobírají ke čtení, psaní a počítání prostřednictvím zpívání a tancování. Tuto aktivitu zatím financuje movitý mecenáš, jenže jenom v několika málo školách, a pro všeobecné rozšíření se to bez našich daňových příspěvků neobejde, na to už je ta společnost moc proorganizovaná...
S tou operou to byl jen takový příklad, na němž jsem chtěl ukázat pomýlenost Vašich úvah, v čemž mi svou odpovědí nahráváte. Tvrdíte-li, že opera nemá jinou hodnotu, než tu tržní, můžete totéž tvrdit o základním výzkumu. Ale tam jsme si už ukázali, že bez podpory necíleného, vyhledávacího výzkumu se společnost (tlupa, kmen, stát - vyberte si) nedobere poznatků, které jsou nanejvýš aplikovatelné a užitečné a posunou celou společnost někam zásadně jinam (pokud Vám nesedl uvedený příklad s amplifikací světla pomocí stimulované emise záření, mám v zásobě celou řadu dalších, na první pohled zcela obskurních výzkumů:-)
Takže pokud chcete základnímu výkumu přiřknout jenom tu hodnotu, kterou jí lidi přisoudí svými peněžními hlasy, odsuzujete základní výzkum do nebytí. Snažil jsem se Vám ukázat, že bez rezervoáru (česky zásobníku) pěveckých metod, instrumentálních postupů, metod výuky zpěvu, testů hudebních postupů, atd. apod., jež zajišťuje tzv. vážná hudba, by nebylo ani U2, Lucie Bílé nebo Maxim Turbulenc, což jste jaksi nenahlédl. Bez invektivy - v čem vidíte rozdíl oproti základnímu výzkumu, hrazenému z veřejných peněz, a jeho aplikacím hrazeným z peněz soukromých?
Víte, ono je to tak: když už společnost (tlupa, skupina) dokázala přežívat, aniž by se museli všichni účastnit lovu, nebo zpracování úlovku, nebo sběru úrody, nebo výroby pomůcek pro výše uvedené případy, dokázala uživit i lidi, kteří přemýšleli o společnosti nebo o okolní přírodě, a světe div se - mnozí z těchto myslitelů se ukázali být pro společnost dlouhodobě velmi užitečnými. Proto takovéto společnosti přežili ty, co si podobný luxus nechtěly dovolit.
Zkuste se nad tím zamyslet...
K čemuž Vám přeji hodně zdaru.
R. Špaček

Re: Dotace

Vážený pane Špačku,

obávám se, že jediné, co tu ubývá, je kvalita Vašich argumentů. Tím mentorováním to ovšem plně vynahrazujete.
K tomu základnímu výzkumu: nenapsal jsem, že by se bez veřejné podpory neobešel. Ostatně, přinejmenším do začátku 20. století byl základní výzkum financován takřka 100% soukromě (a jaképak jevy a zákonitosti byly do té doby, panečku, objeveny!) a i dnes je soukromě financován z nezanedbatelné části. Pokud by se veřejná podpora základního výzkumu zrušila, rozhodně by nezmizel. V zásadě by se dost možná zase až tak moc nestalo s ohledem na efektivitu, se kterou jsou veřejné prostředky v této oblasti – alespoň u nás – využívány. Nepovažuji to ale za klíčový problém a neměl jsem potřebu handrkovat se s Vámi o každé slovíčko. Tolik pro vysvětlení.
Co jste napsal stran veřejného zájmu, je s prominutím úplně mimo. Určovat zákonem, co je veřejný zájem, je pitomost. Parlament nepotřebuje nejprve jedním zákonem stanovit, co je veřejný zájem a potom nějakým jiným, že aktivity ve veřejném zájmu mají být podporovány. Může rovnou vytvořit zákon, který stanovuje že má být podporováno to a to. "Veřejný zájem" není důsledek, ale příčina. Je to jakási virtuální a velmi vágní hodnota, na kterou se kdekdo odvolává a na které dokonce staví až překvapivě vysoké množství naší legislativy, aniž by byl nějak ne definován, ale definovatelný. Skutečně jsem hluboce přesvědčen, že nic takového neexistuje a je to jen velmi šikovný prostředek, na který se mohou různí vyčůránkové (myšleno zcela obecně, nikoliv na Vás) odkazovat, aby se tím vyhnuli kritické diskusi. Mimochodem, to že něco odmává 200 poslanců ve Sněmovně, ještě vůbec neznamená, že to má jakoukoliv hodnotu nebo že to je správné. Parlament může teoreticky odhlasovat zákon deklarující třeba, že voda teče do kopce, který sice bude platit, ale bude jim to úplně na houby, těm zástupcům "lidu". To jsou holt ty konce právního pozitivismu. Čili veřejný zájem fakt ne.
A teď věcně: výchova dětí je věc rodiny. Tečka. Některé rodiny nefungují, to je fakt. Jsem přesvědčen, že počet rodin, které nefungují do takové míry, že se jejich děti vydají až na dráhu zločinu, je velmi malý a úkolem vlády (ne "společnosti" – všimněte si prosím, jak jsem konkrétní) je především ochránit před nimi ty ostatní. Stále se ale bavíme o hrstce extrémních případů, protože asi uznáte, že drtivá většina rodin (byť třeba neúplných) funguje alespoň do té míry, že rodičům není jedno, co z jejich dětí vyroste. Kdyby tomu tak nebylo, nesedělo by v kriminále cca 0,3% populace, ale nejméně o řád více. Pro tu zanedbatelnou hrstku vysloveně problémových dětí není patrně kroužek tance adekvátní alternativou pro vykrádání aut. A jsem přesvědčen, že to procento se nezvýší ani o chlup, pokud žádná veřejná podpora volnočasových aktivit nebude existovat a naopak se ani o chlup nesníží, i kdybychom do nich nalili desetinásobek. Paní Matějková se ve svém komentáři pod tímto článkem (na který dnes už bohužel odpovědět nestihnu) v této věci odvolává na jakési výzkumy, bohužel bez uvedení zdroje. Což je škoda, moc rád bych si to přečetl.
Nad větou "se to bez našich daňových příspěvků neobejde, na to už je ta společnost moc proorganizovaná..." jen nevěřícně kroutím hlavou. Co tedy společnost trochu "odorganizovat"?
Co se týče Vašich argumentů ze škatulky "opera", připomínám, že Vaši tezi o tom, že by základní výzkum bez veřejného financování zmizel, nesdílím - viz výše. Pro schopnost bezproblémového přežití menšinových žánrů jako je opera či vážná hudba obecně bez sebemenšího veřejného financování mluví jeden argument, který těžko vyvrátíte. Když to funguje v USA, kde ta hudební tělesa žijí z koncertů, hudebních nahrávek a peněz od sponzorů a od státu skutečně nedostávají ani ň, neexistuje důvod, proč by to nemohlo fungovat kdekoliv jinde na světě. Ale možná to bude tím, že jinde je společnost už moc "proorganizovaná".
A konečně k Vaší poslední poznámce: já naprosto nepochybuji o prospěšnosti dělby práce, jenom asi každý považujeme za lepší jinou cestu, kterou by to mělo být provedeno. Osobně dávám přednost způsobu navrhovanému Adamem Smithem před tím od Karla Marxe.

Mějte se

Tomáš Šalamon

Doťáci a ti druzí?:)

Dobrý den,

jsem potěšena, že můj článek vyvolal tak zajímavou debatu. Pokud dovolíte, ráda bych osvětlila některé své postoje.

1- Nekopu za dotace - v podstatě za jakékoliv.Vzhledem k tomu, ze mám vystudovaný rozvoj venkova a něco vím o fondech zemědělských a zároveň jsem dlouho pracovala ve sféře sociální, takže mám zkušenosti s penězi z EU i ČR, průhledností těchto žádostí, úředním šimlem, mařením trhu atd. rozhodně si nemyslím, že cesta dotací je dlouhodobě správná. Nicméně! Daně se vybírají a dotace zde jsou. Někdo jiný o tom rozhodl a já to těžko zruším, proto jsem pro, aby se peníze využily(i ty z EU) a to pokud možno co nejlépe. Psát si tu tedy o tom "co by, kdyby" když ani já a při největší úctě k vám, ani vy, je nezrušíte(pokud se vám to povede, klidně se omluvím:) mi přijde zbytečné.

2- Osobně bych změnila rozdělování peněz - ano, jako společnost (což je sociologicky pojem definovaný) se dá přijmout pravidlo, že na kulturu, volnočasové aktivity a pod. půjde jisté procento z rozpočtu. Lidi, kteří rozhodují, kam přijdou, si občané zvolili. Pro mě osobně by bylo velmi zajímavé, pokud by se sepsal seznam spolků a tyto peníze by se rozdělovaly podle počtu "příznivců" tzn. ať lidé sami rozhodnou, kterou z aktivit si přejí podpořit, když už své peníze odevzdat musí. Ukázalo by se, jak velkou podporu lidé dají hasičům, fotbalistům nebo Roztoči atd. Tyto organizace by pak byly nuceny se starat o své PR, více komunikovat s veřejností, zkvalitňovat svojí práci, pomocí kvalitního FR si potřebné peníze opatřit nebo by prostě zanikly. To by se vám možná mohlo podařit prosadit..? Jsem si vědoma toho, že je to nepochybně dražší a náročnější než verze stávající, ale..je to spravedlivé a nehráli bychom na "společnost".

3- Výzkumy o větší kriminalitě mládeže, „kterou nezabavíte" již existují. Ale i kdyby nebyly...nevím, zda děti máte nebo ne, ale i kdybyste neměl, jistě si umíte představit, že jako rodič byste byl mnohonásobně radši, kdyby váš potomek - zatímco vy pracujete, měl nějaké smysluplné zaměstnání. I kdybyste měl dítě jedno, jedná se o min 4 odpoledne v týdnu (pokud budu počítat, že máte fajn zaměstnavatele a v pátek vás pustí dříve, abyste mohl odjet na víkend). Tzn. protože nevím, zda by vaše dítě mělo větší nadání na tanec či hudbu průměr je 3850 x 4. To je 15 400Kč/půl roku. V případě, že máte dětí víc, popřípadě mají i jiné nebo dražší zájmy, vynásobte si to příslušnou částkou. Čísla o tom, že letos se více dětí narodilo matkám, které jsou svobodné je vám také jistě známo. Ano, dá se diskutovat o tom, kolik z nich žije v úplné rodině (tzn. nejsou samoživitelky), ale stejně tak se dá diskutovat o tom, kolik úplných rodin je na tom finančně tak, že by si zmíněné částky dovolit mohly. A společnost se přece hodnotí podle toho, jak se dokáže postarat o své nejslabší členy..

4- Ano, bylo by fajn tyto peníze rozdělovat přímo lidem, kteří na kroužky opravdu nemají. Tento systém však v současnosti neexistuje (krom nějakých tuším minimálních příspěvků) a my dva ho opět asi nezavedeme. Třeba už jen proto, že by se muselo jednat o něco velmi propracovaného, aby se zabránilo zneužití částky např. na alkohol rodičů a pod...Roztoč sociální pomoc konkrétním lidem poskytuje i z této, pro vás zanedbatelné částky kurzovného.

5- Volnočasové aktivity/tradiční slavnosti - Je mi jasné, že i kdyby bylo nejhůře, volnočasové aktivity Roztoče se uživí, už jenom proto, že je mají děti i dospělí prostě rádi a místa v nich jdou na dračku. Tradiční akce jako masopust, slavnost světel, jesličky..ty by jistě šanci v "komerčním" sektoru neměly. Nebo možná ano..cesta průvodu by byla lemovaná stánkaři, místo podomácky upečených koláčů(jejichž pečení posloužilo jako příjemná společenská událost spoustě lidí) byste si kupoval drahé anonymní koláče ve stánku..já neříkám, že to nejde. Kdybych si ale měla vybrat, ta "původní" Roztočí verze se mi líbí víc. Všichni lidi, co se akcí účastní, svými peněz do veřejné pokladny přispěli..vybírají si za ně službu..

6- "nefinanční" benefity - i v žádostech o dotace je kolonka na věci, které se nedají vyčíslit penězi. Něco navíc, co realizovaná věc přináší. Já nejsem původní občan Roztok. Bydlím zde 2 roky. Přiznám se, že s lidmi zde, jsem se seznámila jen díky akcím Roztoče. Ano, já si myslím, že Roztoč i jiné o.s. zde mají rezervy v PR, FR a pod. a předpokládám, že víte stejně dobře jako já, že je má většina neziskovek. Práce pro tento sektor je velmi špatně placená a spousta v tomto směru vzdělaných lidí, manažerů a pod. radši dělá v sektoru komerčním. Pro mě byl Roztoč jednoznačně to, co přispělo k mému pocitu, že jsem v Roztokách doma. Nevím, jakou částkou lze toto ocenit?

Velmi si vážím vašich názorů, které v podstatě nejsou až tak vzdálené těm mým. Z vašich článků se zdá, že máte různé životní zkušenosti, které by jistě byly velmi prospěšné, pokud byste se o ně chtěl podělit. Chystám v současné době spolu s Roztočem projekty zaměřující se na FR i PR. Budu velmi ráda, pokud se mi ozvete a těmto projektům s námi věnujete chvilku svého času. To by byla několikanásobně větší pomoc, než pouhé dotace a skvělý příklad i pro ostatní občany Roztok..

(Totéž samozřejmě platí i o vás pane Špačku. Velmi obdivuji kultivovanost a jasnost vašeho písemného projevu i myšlenek.)

V závěru bych ještě ráda dodala, že toto je názor můj, tedy ne Roztoče a ne společnosti.
S pozdravem
Štěpánka Matějková

Re: Doťáci a ti druzí?:)

Vážená paní Matějková,

nejprve se omlouvám, že jsem se k Vaší rozsáhlé polemice nedostal dřív. Snad to nyní napravím.

ad 1) Že tu dotace jsou, je nezpochybnitelný fakt. Jestli jste mé články četla dobře, nekritizoval jsem Vás, že o ně žádáte. Platí, že hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Netvrdím, že nemáte žádat, tvrdím, že by Vám je neměli dávat. Mé názory míří směrem k těm, kteří dotace rozdělují a vzhledem k tomu, že směřovat je k EU by bylo pošetilé (jakkoliv se domnívám, že EU na dotace jednou zajde, nezajde-li rychleji na něco jiného), směřuji je k veřejnosti (alespoň té roztocké) doufaje, že alespoň někdo potom bude volit politiky, kteří dotace – dá-li Bůh – zaříznou. Nejsem naivní a nemyslím si, že se v tomhle rychle něco změní, ale trpělivost přináší růže.

ad 2) Já s Vámi naprosto souhlasím v tom, že by bylo daleko lepší, kdyby organizace dostávaly peníze podle toho, jak dokáží své aktivity "prodat" veřejnosti. Jenže pro alokaci hodnot nepotřebujete peníze nejdřív dostat de facto násilím z lidí v podobě daní a pak je na základě nějakých komplikovaných pravidel zase nějak rozdělit. Existuje alokační mechanismus, který funguje dokonale, bezchybně a zadarmo a v principu dělá přesně to, co popisujete: jmenuje se trh. Proč to nemůžeme nechat na něm?

ad 3) Jak už jsem tady psal – pokud o nějaké takové studii víte, rád si jí přečtu. Osobně jsem nic takového nepotkal a nevěřím, že existuje. Nevěřím, že dotace na volnočasové aktivity mají na snižování dětské kriminality jakýkoliv měřitelný vliv. Přiznám se, že těm Vašim výpočtům moc nerozumím. Díval jsem se na ceník Roztoče. Nejdražší kroužek máte za 2210 Kč za půl roku. Řekněme, že je z 50% dotovaný, takže nedotovaná cena by byla 4420,- Kč (je otázka, jestli by se v přímé konkurenci nedal poskytovat levněji, ale čert to vem). To je 260 Kč týdně, dotace "ušetří" lidem 130 Kč. To je méně než jedna návštěva kina, 4 litry benzínu, 2 krabičky cigaret, Rozhodně to není nic zásadního, když zohledníme všechny ostatní ceny a náklady, které všichni dnes a denně platíme. Pro doplnění: v průměru připadá nyní 1,5 dítěte na jednu ženu a ačkoliv se už kolem 40% dětí rodí mimo manželství tzv. matkám samoživitelkám, drtivá většina z nich žije ve stálém svazku, "na hromádce" a příjmově jsou tudíž zaopatřeny. Tenhle výdaj průměrnou rodinu fakt nepoloží a pro těch pár sociálně slabších je tu sociální systém. Mimochodem, lidé si bohužel moc neuvědomují, že teď sice během těch pár let, než jejich děti vyrostou, ušetří možná pár tisícikorun, zato budou ovšem celý život platit jako mourovatí na děti cizí a nakonec samozřejmě zaplatí sumu daleko vyšší.

ad 4) Tak jednak takový systém existuje a to hned na několika úrovních. Sociální systém v České republice je považován za jeden z nejštědřejších na světě. I na úrovni města je možné žádat o různé příspěvky. Za druhé, když na to přijde, zneužití se dá zabránit snadno – člověk přijde s žádostí, ta je mu schválena a peníze úřad pošle nikoliv jemu, ale Vám na úhradu faktury za kroužek. Jak prosté! Přiznávám ale, že se mi zároveň tento způsob uvažování poněkud příčí. Na jednu stranu tomu člověku nedůvěřujeme (často oprávněněně), že nepropije peníze na kroužek pro děti a že se tedy chová nezodpovědně a nedokáže se sám správně rozhodovat, na druhou stranu má takové individuum volební právo a může tedy rozhodovat o ostatních?

ad 5) Nic proti tomu nemám, problém je v tom, že Vám na tuto službu přispívá i ta většina, kterou nějaký Masopust vůbec nezajímá, protože je prostě zajímají jiné aktivity (na které Vy jim třeba ale zase nepřispíváte vůbec). Že se Vám stávající varianta líbí víc, se nedivím. Mě se zase líbí Mercedes třídy S anebo Cessna Citation, jen se obávám, že nemám ty správné páky, jak donutit daňové poplatníky, aby se mi na ně složili, takže to nejspíš v rovině pocitů i zůstane. Takovéhle akce se nepochybně dají udělat tak, aby byly ziskové. Když se Vám někde sejde 2000 lidí, to by v tom byl čert, aby se nenašli sponzoři a abyste nevydělali dost peněz např. od těch stánkařů. Pokud máte pocit, že potom akce tou komercí ztratí jakýsi pel panenské neposkvrněnosti, je mi to líto, ale nejde rozhodně o dostatečný důvod požadovat, abychom to zaplatili my všichni ostatní.

ad 6) Já myslím, že to je přímo k nezaplacení a proto by se za to platit vůbec nemělo. :-) Ale vážně: samozřejmě, že dobročinnost přináší i penězi nevyčíslitelné hodnoty, ale pro jejich vytvoření zároveň žádné peníze nepotřebujete. Dá se podniknout strašná spousta věcí, které skoro nic nestojí. V tom je podle mě právě to kouzlo. Dělat dobročinnost za státní prachy zase až takové umění není a rozhodně to není nic, čím bych se alespoň já chlubil.

K Vaší nabídce: pokud si myslíte, že bych Vám mohl být nějak užitečný, rozhodně se tomu nebráním a rád Vás uvidím. Nemám na Vás bohužel kontakt, můj mail je: tomas.salamon (zavinac) gmail.com

Mějte se

Tomáš Šalamon

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloDoťáci – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.