Drobná práce proti blbé náladě

Na těchto řádcích obvykle tepu socialisty mysli bez rozdílu politické barvy za jejich řádění v Roztokách. Dnes mám na srdci něco mnohem důležitějšího. Taky máte posledních pár měsíců dojem, že se nám vrátila blbá nálada? Odevšad se valí pocit, že všechno je špatně, zem je rozkradená, nic nefunguje, národ strádá, div že nehladoví, horší to prostě nemůže být… Společným jmenovatelem a zdrojem všeho zla jsou oni. Politici. Řešení existuje spousta a všechna jsou samozřejmě strašně jednoduchá, stačí (vyberte si dle svého uvážení): volit / pověsit komunisty / ódéesáky / Kalouska, zavést volební povinnost / přímou volbu, dát volební právo nezletilým / odebrat je důchodcům / nezaměstnaným, pořádně zdanit / vyvlastnit OSVČ / podnikatele / poslance, kroužkovat odzadu / odpředu / napříč... Volit osobnosti. Nejlépe ty, které nemají s politikou na žádné úrovni pokud možno ani ty nejmenší zkušenosti. A hlavně samozřejmě zavřít všechny korupčníky. Kdo je korupčníkem, určí hněv lidu. Jistý miliardář dokonce založil nadační fond pro práskače, aby lidu pomohl. Udavačstvím k očistě společnosti! Potom nastane ráj na zemi. Že nás to nenapadlo dřív!

Prý snad ani nemá smysl chodit k volbám, politiky člověk zajímá jen jednou za 4 roky a stejně se nic nezmění. Mám špatnou zprávu: jít jednou za 4 roky k volbám rozhodně nestačí. Aby se něco pohnulo, je třeba přiložit ruku k dílu. České politické strany jsou v zoufalé personální situaci. Dvě klíčové – ODS a ČSSD mají obě zhruba kolem 24 tis. členů, tj. cca dvě promile populace. Desetitisíce členů mají komunisté (asi 55 tis.) a KDU-ČSL (asi 33 tis.), ale ty obě zdědily masivní členskou základnu ještě z předlistopadových dob. O členstvu všech ostatních stran nemá vůbec význam hovořit. Všechny strany dohromady neorganizují více než 1,5% občanů. Pro srovnání: ve sportovních svazech v ČR je 1,5 mil. lidí, dobrovolní hasiči mají 345 tis. členů. V zemi kulturně a historicky nám asi nejbližší z těch, které nebyly postiženy komunismem, v Rakousku, mají tři největší strany dohromady asi 1 mil. členů (z 8,5 mil. Rakušanů).

Obvyklý argument „já nemám na politiku čas, nechci někde šaškovat, mám svých starostí dost…“ pramení z pocitu, že smyslem toho „být politicky organizován“ je objevit se na kandidátce a usilovat o funkci. Kvůli tomu máme v české politice ohromnou spoustu vůdců (v některých stranách nemají už ani nikoho jiného) a minimum pěšáků. To co české politické strany teď nutně potřebují, jsou řadoví členové. Ve zdravé politické straně by bylo žádoucí, aby zdrcujícím způsobem převládali nad funkcionáři. Řadový člen je člověk, který má svou práci, jíž se uživí, o veřejnou funkci nestojí – nemá na ní čas a ve straně je proto, že chce pomáhat prosazovat věci, které považuje za správné. Práce ve straně se zúčastňuje sporadicky, párkrát do roka, ale ví, že když se mu nebude něco líbit, nemusí čekat až do voleb. Je součástí politického mechanismu, který má přímý podíl na moci a jeho prostřednictvím může své výtky uplatnit mnohem efektivněji než nějakým kroužkováním či vyřváváním po demonstracích (neřkuli nadáváním v putyce). Pokud dojde k názoru, že jím volený funkcionář se věnuje více svým kšeftům či bere úplatky, případně investuje veřejné peníze hlavně do podplácení voličů za účelem svého znovuzvolení místo toho, aby dělal věci, které jsou třeba, může se takový řadový člen dosti bezprostředně podílet na jeho smetení. Široká členská základna znemožňuje „velrybářské praktiky“, kdy se za pár korun nakupují členové-pimprlata, kteří pak hravě přehlasují řádné členstvo a svého loutkoherce vynesou ke kýženému korytu. Ve stranické buňce, jež má lidí jak do mariáše, není nic snazšího. Pokud by jich měla mnoho desítek, nikdy se to nevyplatí. V neposlední řadě, lidnatá strana disponuje značným objemem příspěvků a je tak daleko méně závislá na sponzorech, kteří za své peníze zpravidla očekávají protislužby.

Myšlenka, že politici jsou oni a politické strany jsou fuj, je zcestná. Ve svém důsledku vede k úprku slušných lidí a vyklízení pozic před grázly, kariéristy a parazity, kteří by se jinde než v politice neuživili, takže ve stranách nakonec už nikdo jiný nezbude. Jediná naděje pro řešení dnešního marasmu naopak spočívá v akceptaci myšlenky, že každý je trochu politikem, v převzetí vlastní odpovědnosti ve smyslu Masarykovy „drobné práce“ v normální demokratické politické straně, lhostejno které. Jak už to tak chodí, je to cesta nejistá, zdlouhavá a klopotná. Ale na rozdíl od jednoduchých řešení má alespoň nějakou šanci na úspěch. Do městského plátku to píšu proto, že komunální úroveň je přesně ta, kde je možné začít.

Tomáš Šalamon

Kam dál

Výbor veřejného blaha | Tomáš Šalamon
Autíčka | Michal Janský
Slovo starosty | Jan Jakob

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloDrobná práce proti blbé náladě – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.