Hřiště snů

Poslední dobou generuje dosti povyku kauza revitalizace dětského hřiště, jíž bych také rád věnoval pár slov. Když jsem se s ní setkal poprvé před pár měsíci na kulturní komisi, překvapilo mě, jak málo informací jsme k věci obdrželi, víceméně jen architektonickou studii. Navrhoval jsem proto tehdy usnést se, že komise nemá dostatek podkladů pro vydání doporučení. Návrh byl oslyšen; komise odhlasovala poměrně ostře negativní stanovisko, ke kterému jsem se odmítl připojit, neb mám za to, že k rozhodování jsou třeba fakta, nikoliv pocity. Domnívám se, že stávající hřiště zůstalo trčet koncepčně ve 20. století a řešit jej nabídnutou formou (tzv. public-private partnership) by mohlo být pro město levné a elegantní. Pro posouzení konkrétního projektu jsou ale rozhodující navrhované smluvní podmínky, které neznám, takže mi nezbývá než věřit, že se k tomu Rada postaví odpovědně. Nicméně, věc mě inspirovala k následujícím dvěma myšlenkám.

Nabyl jsem pochybností o tom, zda má smysl žádat komise města o expertní stanoviska, protože je to asi jako nechat Poslaneckou sněmovnu jednat, jak léčit chřipku. Výsledek by mohl být ledasjaký včetně rady, že nejlepší je uříznout pacientovi nohu. Ne snad proto, že by v Parlamentu (potažmo komisích) seděli hlupáci, ale proto, že nejde o tělesa odborná, ale politická. Odborný závěr by měl být hodnotově neutrální (tzn. nezávislý na odborníkově světonázoru), založený na známých východiscích, být odvozen logickým sledem argumentů a být tzv. falsifikovatelný (tzn. vyvratitelný). Např. stanovisko, že nějaká stavba není „pro navrženou lokalitu vhodná“, není odborné stanovisko, ale subjektivní (logikou nevyvratitelný) názor. Aby se stal vyvratitelným, musel by být podepřen odůvodněním (např., že se stavba na příslušný pozemek nevejde). A hlavně – k odbornému závěru nelze dospět hlasováním, protože skutečnost je objektivní (např. Země obíhá kolem Slunce, ať už s tím souhlasíme nebo ne). Samozřejmě existují i otázky normativní, hodnotové (má či nemá být trest smrti?), u nichž ovšem seriózní expert končí výčtem pro a proti. Vesmír odborný a vesmír politický jsou dvě oddělené dimenze, které by se neměly míchat. Jsou-li komise politickým orgánem, budiž na ně v mezích přesně a úzce definovaných pravidel přeneseny některé rozhodovací pravomoci, ale pro odborné rady ať si město raději zřídí sbor poradců nebo ad hoc najme konzultanty.

Ke druhé poznámce mě přivedla trochu zlověstná věta pana Kalába z jeho červencového článku, aby lidé nenechali svou nečinností dopustit něco, na co by v budoucnu mohli nadávat. Lidé, bděte! Jsem toho názoru, že většina má sice často pravdu, ale občas také ne a majoritu někdy nemusí zastupovat ten, kdo je nejvíc slyšet. Od toho máme v zastupitelské demokracii politiky, aby takový případný omyl většiny rozpoznali, pečlivě vysvětlili a výjimečně i prosadili správnou věc proti její vůli a časem dokázali, že v té konkrétní záležitosti viděli dál než dav. Samozřejmě to znamená nést svou politickou kůži na trh, což chce odvahu. Její nedostatek ale nedopadá šťastně (příkladem nechť slouží odkládání nepopulární důchodové reformy až do momentu, kdy se nejlepší příležitosti prošustrovaly, a výsledkem je stávající návrh penzijního systému, do kteréhož kdo dobrovolně vleze, aspiruje na důchod leda invalidní skrze papíry na hlavu). Netvrdím, že zrovna nové dětské hřiště je takovým výjimečným případem, za který stojí dát ruku do ohně. Jenom, být přesvědčen o správnosti nějakého projektu, nevůli části veřejnosti bych pokládal za výzvu, nikoliv překážku.

Tomáš Šalamon
člen kulturní komise za ODS

Kam dál

Mamíí E! E! | René Šefr
Ke studii v lokalitě Přívoz | Ludmila Křížková
Sportovat od... do... | Lenka Vozková

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloHřiště snů – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.