Komise z řetězu utržená

V minulém čísle Odrazu mě zaujala promyšlená polemika pana Drdy. Byť jsem původně chtěl psát o něčem jiném, jde o text, který stojí za debatu.

Jak známo, už několik volebních období rozděluje dotace a granty v Roztokách kulturní komise jakožto poradní orgán Rady města a to formou doporučení, které Rada schvaluje. „Doporučení“ má podobu tabulky se seznamem žadatelů a částek, které KuKo navrhla. Nic moc víc, ostatně usnesení jsou k nahlédnutí na webu. Není těžké si domyslet, nakolik může Rada města s „doporučením“ v této podobě pracovat, nechce-li sama zabřednout do opětovného vyhodnocování žádostí. Z výše uvedeného plyne, že faktická moc KuKo nad příslušnou položkou rozpočtu je značná a sotva to zakryje poněkud alibistická výmluva, že přece jde o „pouhý poradní orgán“. My za nic nemůžeme, my tu jen tak trochu rozdělujeme peníze. Komise má při rozhodování o tom 1,1 mil. v podstatě volnou ruku. Existuje sice jakási „zdravice“ o podpoře kultury, spolků, volnočasových aktivit a bla bla bla…, ale to je zadání tak gumové, že se pod něj vejde naprosto cokoliv (což se projevilo kupříkladu při diskusi, co že kulturního je na roztockém blešáku). Proto si komise časem vytvořila jakási vlastní pravidla, postupy a kulturní politiku (její součástí je obrovská spousta tacitních, ale zato silně zažitých pravidel jako např. zmíněné „cukrování“) a tu provozuje. Její duch proplouvá volebními obdobími nedotčen, hlasy voličů netestován (pro něco velmi podobného jsem kdysi slyšel vtipný výraz „prorůstání chapadel občanské společnosti do demokratických institucí“). Osobně jsem toho názoru – a v tom se možná s panem Drdou míjíme – že odborníci mají radit, zatímco rozhodovat o politických záležitostech (a rozdělování rozpočtových peněz – málo platné – politikum z principu je) mají politici a to z toho dobrého důvodu, že politiky lze na rozdíl od odborníků minimálně jednou za čtyři roky odměnit otiskem podrážky na zadnici. Samozřejmě je nepraktické, aby radní zkoumali každou jednotlivou grantovou žádost. Měli by ale kulturní strategii města (na jaké typy projektů ano, na jaké ne, co chceme podporovat, co nechceme a za jakých podmínek) a nějaká jasná pravidla definovat a pole působnosti KuKo přesněji vymezit. Komise by takovou strategii měla pouze vykonávat, nikoliv razit vlastní.

A konkrétněji: pan Drda zpochybňuje jeden z mých návrhů – přepočet dotace na člena či vstupenku a následné porovnání takového ukazatele mezi jednotlivými žadateli. S řadou jeho argumentů nelze než souhlasit. Jenže já jsem nikdy netvrdil, že má jít o hlavní či snad dokonce jediné kritérium výběru. Psal jsem jen, že by bylo dobré takový indikátor sledovat a ptát se, co za těmi čísly je. Jde v daném případě opravdu o tak kvalitní a drahý projekt nebo jenom někdo neumí řídit své náklady? Proč nás – jak už jsem tuším kdysi uváděl – jeden tenista stojí víc než čtyři skautíci? OK, tenis má asi vyšší náklady, ale mají rozdíl dorovnávat daňoví poplatníci? Jde mimochodem o jednu z otázek, na kterou by měli (samozřejmě v obecné rovině) odpovědět zvolení politici, nikoliv kulturní komisaři, podobně jako zda podporovat projekty menšinové nebo spíše naopak ty velké a úspěšné typu Masopustu (à propos Masopust: stál by – když už ho mermomocí musíme mít – každoročně takový ranec, kdyby na něho město vypsalo standardní výběrové řízení, místo toho aby automaticky přispívalo „tradičnímu“ pořadateli?). Ale čert vem nějaké přepočítávání! Zkrátka si myslím, že by se mělo mimo jiné přihlížet i k ekonomické smysluplnosti jednotlivých projektů, jako k jednomu z faktorů. Prostě porovnávat náklady a přínosy. A to se, tvrdím, neděje (leda snad možná na nějaké velmi intuitivní úrovni), ba dokonce proti podobným iniciativám v komisi cítím značný odpor.

Že pro dotace a podpory všeho druhu mé srdce zrovna neplane, není žádným tajemstvím. Stejně tak bych si dovedl představit ten více než milion lépe investovaný např. v městských komunikacích, protože ty si na rozdíl od lístku na festival nebo kroužku pro děti sám nikdo zaplatit nemůže. Z toho důvodu samozřejmě sumou vyčleněnou v rozpočtu na dotace osobně nejsem nadšen, ale je to jeden z kompromisů, díky kterým vznikla stávající koalice, která je dle mého pro město přínosem. Politiku bez kompromisů dělat nelze a jsou-li racionální, dá se s tím žít. To ale na druhou stranu neznamená, že se prostředky takto vyčleněné mohou rozdat jakkoliv. Stále jsou to peníze daňových poplatníků a neexistuje žádný důvod, proč by podmínky a procedury rozdělování grantových peněz v Roztokách neměly být obdobné, jaké např. běžně používají grantové agentury. A těm se, marná sláva, dosavadní praxe kulturní komise zatím nepodobá ani vzdáleně.

Tomáš Šalamon
člen kulturní komise za ODS

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloKomise z řetězu utržená – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.