Komunální volby: pozitivní zprávy

Říjnové komunální volby a jejich výsledek naplnily autora těchto řádků určitou dávkou optimismu (ačkoliv sám zvolen nebyl, což nepochybně zase naplnilo optimismem jiné). Roztoky zůstaly jedním z mála zbývajících ostrůvků normální politiky tak, jak se vyvíjela od roku 1989.

Volby
Volby | ilustrační foto | CC2

Už seznam kandidujících subjektů dával jisté naděje – jasně dominovaly místní pobočky zavedených partají a zmizela dvě „sdružení nezávislých kandidátů“. To lze v době, kdy jsou slova jako „politik“ či „straník“ vnímána skoro jako vulgarismy, srovnávat se zázrakem. Na vině je nebezpečný blud, že v komunálních volbách „nejde o ideologii, ale jak se budou opravovat chodníky“. Kdyby šlo o chodníky, žádné volby ani zastupitelstvo bychom nepotřebovali. Ty totiž bez problémů zvládnou opravovat nevolení úředníci městského úřadu. Komunální politika se ale ve skutečnosti zabývá otázkami alokace zdrojů, sociálními problémy, přerozdělováním, dotacemi, nejrůznějšími druhy regulace a v jisté míře i výši daní, což jsou otázky skrz naskrz politické, řešitelné jen na klasické pravolevé škále. Je podle mě mnohem přehlednější, když se na ní pohybují normální polické strany než nevypočitatelná „občanská sdružení“. Mimochodem za symptomatické považuji, že z tohoto hlediska ve volbách jednoznačně uspěly programy levého středu (přerozdělování, regulace…) byť někdy prosazované stranami hlásícími se k pravici. Což je logické; levostředová politická orientace je v Čechách dominantní (na komunální úrovni obzvlášť), ačkoliv se řada nositelů tohoto světonázoru sama mylně považuje za pravičáky. A ještě jednu výhodu převaha celorepublikových politických stran v komunální politice skýtá: vytvářejí nezbytné podhoubí pro vyšší politická patra. Ve standardní politické straně „probublává“ politika odzdola nahoru a od vůle členů místních buněk se různými mechanismy odvozuje i to, co se nakonec děje na celostátní úrovni. Lokální občanská sdružení žádný takový přesah nemají. Demokracie přitom nemůže fungovat bez masového zapojení občanů – politické strany na Západě mají zpravidla násobně více členů v přepočtu na obyvatele než strany u nás. Nikdo nemá nárok požadovat demokracii švýcarských parametrů, aniž by pro to sám hnul prstem. Chodit jenom k volbám je zoufale málo.

Další pozitivní zpráva voleb zní: aspoň v Roztokách jsme se vyvarovali infekce politiky momentálně populárním hnutím ANO, které podle mínění autora tohoto textu vede pod heslem „Nejsme jenom politici, makáme“ útok na dosavadní politický systém. Půdu pro ANO připravila různá občanská hnutí typu Rekonstrukce státu, Vraťte nám stát, apod. (dále jen „užiteční idioti“), kterým se v dobré víře podařilo v uplynulých letech národu vsugerovat, že je zde všechno špatně, zem je rozkradená a politici jsou zločinci, jež by měli vstávat lehat s obavou, kdy skončí „v klepetech“. Tím se umetla cesta mazanému pragmatikovi, který spíš než rekonstruovat začal stát strkat do vlastní kapsy. A hlavně, při důsledné realizaci některých populistických myšlenek (např. co se zabavování tzv. nekale nabytého majetku, ale třeba i „neproduktivního tlachání“ v Parlamentu, ad. týče) by za frenetického potlesku nezanedbatelné části veřejnosti došlo k podstatnému okleštění našich stávajících svobod. Práva gaunerů totiž bohužel nelze výrazně zkrouhnout, aniž by byla omezena i práva všech ostatních. V historii máme ke stávající situaci několik zajímavých paralel. Naštěstí, doba pokročila a užiteční idioti poté, co přestanou být užitečnými, už dnes aspoň nekončí na pokyn pragmatiků pod gilotinou nebo na šibenici.

Ne že by v ČR nebylo co kritizovat, ale když člověk občas vystrčí nos „za kopečky“, zjistí, že nejrůznější skandály jsou všude a naše země v uplynulém čtvrtstoletí vůbec nebyla špatným místem k žití. Konečně i dnes značně idealizovaná první republika se ve skutečnosti zmítala v politických krizích a řadě afér, které by si s těmi současnými v ničem nezadaly. V demokracii a svobodné společnosti to tak totiž prostě chodí. Bez hašteření a v nerozborné jednotě politici za jeden provaz pro blaho lidu táhnou jen v diktaturách. A kdo tam za jeden provaz netáhne, skončí v base.

Staronová koalice v Roztokách má mimo jiné šanci ukázat, že dosavadní standardní nepopulistická demokratická politika má sice k ideálu daleko, ale je to to nejlepší, co máme.

Tomáš Šalamon

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.