Konečně nějaká pravidla!

Pan Kantor se ve svém článku z minulého Odrazu – mimo jiné – pozastavuje nad otázkou, podle jaké metodiky rozděluje kulturní komise „své“ granty a dotace. Inu, podle žádné, poznamenal bych k tomu ještě před pár týdny. Slovo „metodika“ je v roztocké kulturní komisi za vulgarismus. Ledy se ale přece jen trošičku pohnuly a před nedávnem byla po několikaměsíční diskusi přijata vyhláška, která upravuje pravidla pro poskytování kulturních grantů a dotací. Lépe vyjádřeno: pravidla nastavuje (byť jen velmi rámcově), neboť dosud šlo o pole jen málo orané. S ohledem na vzrušenou diskusi, která k věci dlouhodobě probíhá, zaslouží si podle mě nová úprava podrobnější komentář, aby si člověk mohl udělat představu, jak to tedy vlastně celé dopadlo. ODS zastoupená Romanem Jandíkem se snažila do normy vtělit maximum z liberálních a konzervativních přístupů a zásad obezřetného hospodáře. Vyhláška je ovšem výsledkem složitého koaličního kompromisu, takže se nepochybně podstatně liší od ideálních představ všech zúčastněných. V následujícím textu bych se rád zaměřil hlavně na to, co na ní vidím dobrého.

Směrnice konečně dotace zpřístupňuje i právnickým osobám (§3, odst. 4). Dosud byla tato výsada umožněna jen neziskovým organizacím, což vytvářelo nerovné tržní prostředí a narušovalo hospodářskou soutěž při poskytování některých služeb, zejména dětských kroužků. Dokonce po Roztokách bylo zaslechnout zlolajné drby, že příslušné pravidlo je ušito komusi na míru. Osobně považuji za velkorysé, že znevýhodnění privátní poskytovatelé těchto služeb město pro evidentní diskriminaci dosud nezkusili napadnout u ÚOHS. Férová řešení se nabízela dvě: buď nedat nikomu nic, nebo pustit „k lizu“ všechny. Laskavý čtenář může zkusit hádat, kterou z možností by preferoval autor tohoto textu. Zvítězila varianta druhá, což znamená další „hladové krky“, nicméně jde o nápravu zřejmé nespravedlnosti. Do budoucna se nepochybně o stejné postavení budou hlásit i fyzické osoby, které původně v návrhu ODS byly, ale koaliční partneři je nepřipustili.

Dalším průlomovým opatřením je povinnost zveřejňovat veškeré žádosti o dotace a granty na webu města (plus právo občanů nahlédnout do nich na radnici). Banalita, řeklo by se, ale dosud se ke zmíněným dokumentům přistupovalo div ne jako ke státnímu tajemství. V pozadí nové úpravy stojí princip, že zatímco do soukromého businessu nikomu nic není, ten kdo sahá na peníze daňových poplatníků, vzdává se práva o sobě cokoliv tajit. Nehledě na to, že veřejná kritika a transparentnost lepší party kontrolorů.

Nová vyhláška jasně definuje povinnost výslovně deklarovat střet zájmů u členů komise (§ 6). Jde v podstatě o formalitu. Po roce práce v komisi jsem si jist, že ačkoliv většina kolegů, kteří o penězích rozhodují, je zároveň úzce spjata s organizacemi, které o peníze žádají, jde o osobnosti natolik konzistentní, že se to na jejich práci jistě neprojevuje. Takové formality jsou ale důležité. Demokracie s nimi stojí a padá.

Norma stanovuje strop účasti města na dané akci na 75 % nákladů. Připadá mi nepřiměřeně vysoký; vhodnější by bylo procent maximálně padesát (zvláště když směrnice připouští učinit výjimku a předepisuje postup pro takový případ), ale s ohledem na fakt, že dosud nic podobného neexistovalo, i to je malé plus. Nutný podíl privátního financování má dobrý smysl. Soukromému subjektu není na rozdíl od eráru jedno, za co peníze vydává a tak jeho co možná nejvyšší účast zvyšuje naději na smysluplnost akce lépe než tisíc kulturních komisí. Veřejné prostředky nově také nelze použít na odměny funkcionářů žadatelských organizací.

V předvolebním období se tu a tam objevoval apetit politických subjektů zneužívat dotovaných akcí k politické propagaci. Nová vyhláška tuto praktiku dosti razantně postihuje (§8, odst. 1), takže od nynějška snad bude agitovat každý výhradně za své.

Jen málokdo je fanouškem byrokracie a o autorovi těchto řádků to platí stonásob. Přesto dosavadní praxe, kdy celý proces grantu či dotace skončil jeho přidělením a nikdo se nikdy nedozvěděl, jak se s penězi následně hospodařilo a za co byly vynaloženy, asi neměla ve světě obdoby. Nově jsou žadatelské subjekty povinny do 60 dnů podat zprávu s vyúčtováním (§ 9).

Nová pravidla mají k dokonalosti daleko a prostor pro zlepšování skýtají ohromný. Kdybych je měl kritizovat, nejspíš bych popsal daleko víc papíru, než kolik padlo na tento článek. Přesto představují krok kupředu. Dosud byly karty rozdány zřetelně ve prospěch příjemců dotací a grantů; nyní se alespoň trochu začaly hájit zájmy toho, kdo měl u kulturní komise zatím jen slabé zastání. Totiž daňového poplatníka. Díky za to.

Tomáš Šalamon
člen kulturní komise za ODS

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NonCommercial 3.0 Czech Republic
Toto díloKonečně nějaká pravidla! – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial 3.0 Czech Republic.