O daních, psech a vůbec

Daně
Daně | ilustrační foto | mF

Jsem rád, že se konečně dostávám k odpovědi na článek Jaroslava Drdy „Daně a poplatky z jiného pohledu“, kde Jarda reaguje na můj starší text věnovaný této problematice. Chtěl bych autorovi poděkovat za korektní kritiku. Jedině skrze věcnou diskusi lze posouvat stav věcí kupředu.

Začnu nejprve údajnými „podpásovkami“, které mi oponent vyčítá. Obavy z obnovení poplatků a dalšího zvedání daně prý nejsou ničím podložené. Jistě, nenapsal jsem, že tak učiní tato radniční koalice, ale je nasnadě, že jakákoliv budoucí vláda – která asi nebude mít důvod cítit se vázána sliby té stávající – k tomu bude mít usnadněnu cestu. Co se týče tvrzení, že 3,6% z poplatků považuji za marginální, ale 1% na kulturní granty mám údajně za plýtvání: to fakt není fér. Není fér mi to vyčítat, protože moje kritika kulturních dotací nesměřovala primárně proti nějaké částce. Mám problém hlavně s tím, že kulturní představení, dětské kroužky a řada jiných podobných záležitostí je financována z městského rozpočtu, přestože prostě nejsou veřejnými statky. Je možné a ekonomicky perfektně efektivní, aby si lístek na představení či kroužek platil jen a jen ten, kdo o ně stojí. Naproti tomu např. páteřní kanalizační infrastruktura, chodníky nebo bezpečnost jsou veřejným statkem, protože jejich soukromé zajištění efektivní resp. možné ve většině případů není. A proto by město to první poskytovat nemělo, zato by se mělo soustředit na to druhé. Bude na to mít dostatek peněz, pokud v rozpočtu vyškrtá položky, které tam nemají co dělat. A takových je požehnaně.

Argument, že daň z nemovitosti hradí náklady na připojení k silnici, vodovodní a kanalizační infrastruktuře, apod. bych bral v případě, že by šlo o jediný příjem města. Ale není tomu tak. Daň z nemovitosti z nich dělá jen asi 2%. Z ostatních daní (skrze tzv. RUD) má město letos dalších 68,4 mil. Kč. Z našich peněz, které dnes a denně odvádíme na DPH při nákupech nebo na daních z příjmů, které nám strhávají z mezd či je odevzdáváme ze zisků našich firem. Z toho všeho dostává radnice štědrý podíl a na údržbu silnic, které vedou k našim domovům a veřejné osvětlení by jí to spolu s dalšími příjmy, kterými disponuje, docela mohlo stačit. A co se týče vodovodu a kanalizace… neplatíme náhodou taky vodné a stočné, jehož zvyšování se zpravidla odůvodňuje rostoucími náklady na údržbu?

Daň ze psů

Nejzajímavější z citovaného článku mi připadá otázka, zda by snížení daně ze psů vedlo k nárůstu jejich počtu a následně by se zhoršilo znečištění města. Tvrdil jsem, že nikoliv. Jarda si to nemyslí. Mě ale nestačí si něco „nemyslet“, je třeba zpochybňovanou myšlenku vyvrátit.

Jedním z běžných ekonomických jevů probíraných už v základních kurzech je cenová elasticita poptávky. Prostě, existují věci, po nichž poptávka klesá rychleji, než činí případný nárůst jejich ceny. A pak jsou věci, u kterých je to naopak. Poptávka po nich na cenu reaguje jen málo či vůbec. Benzín, cigarety, ale třeba i život zachraňující léky.

A teď je otázkou, do které z těchto dvou škatulek náleží psí daň. Vedlo by zrušení či podstatné snížení poplatku v Roztokách k výraznému nárůstu počtu psů?

Jednou z možností, jak to zjistit, je zeptat se majitelů psů, co řídí jejich rozhodnutí o pořízení němé tváře. Podle informací mě dostupných (sám jsem nikdy psa neměl a ani se k tomu nechystám) jsou klíčovými položkami při chovu psů spíše potrava a veterinární péče; daň ze psů tvoří jen zlomek nákladů. Nicméně uznávám, že takto pojato jde o argument typu „jedna paní povídala“ a že lidé navíc často jedno říkají a něco jiného skutečně dělají.

O něco lepší je empirické testování. Pokud bychom dokázali shromáždit údaje o počtech psů přihlášených v různých obcích a porovnat je s výší tamních poplatků, mohli bychom mezi nimi objevit nějakou závislost. V realitě to má ovšem mnoho háčků – jednak relevantní informace nejsou snadno dostupné, struktura poplatků je značně složitá (různé úlevy, rozdílná konstrukce poplatků, odlišný přístup ke zdanění více psů, někde se evidují jednotliví psi, někde majitelé, atd.). Pokusil jsem se dát dohromady pár čísel podle toho, co se mi podařilo pohotově vyhledat na síti. Jsem si vědom, že postup má celou řadu metodických vad, ale tenhle web také není žádný The Economist...

Sídlo
Obyvatelé
Psi
Psi / obyv.
Nominální p.
Výnos daně
Efektivní p.
Praha
1241664
87667
7,1%
          1 500 Kč
54412000
         621 Kč
Brno
387965
28699
7,4%
          1 500 Kč
12171000
         424 Kč
Ostrava
310464
27500
8,9%
          1 500 Kč
10530220
         383 Kč
Plzeň
167302
12500
7,5%
          1 000 Kč
6103660
         488 Kč
Cheb
33462
2145
6,4%
          1 000 Kč
845000
         394 Kč
Beroun
18517
1710
9,2%
          1 000 Kč
620000
         363 Kč
Slaný
15353
1500
9,8%
              800 Kč
650000
         433 Kč
Šternberk
13605
1285
9,4%
              800 Kč
354450
         276 Kč
Jaroměř
12680
1180
9,3%
          1 000 Kč
350000
         297 Kč
Roztoky
7700
700
9,1%
              700 Kč
330000
         471 Kč
Nepomuk
3815
301
7,9%
              500 Kč
78000
         259 Kč
Trojanovice
2391
392
16,4%
              300 Kč
32000
           82 Kč
Horní Jelení
1970
296
15,0%
                50 Kč
13604
           46 Kč
Rybí
1202
188
15,6%
              120 Kč
21730
         116 Kč
Dobřejovice
806
166
20,6%
              200 Kč
27842
         168 Kč

V první řadě je samozřejmě nutné přepočítávat počet psů na obyvatele města a pracovat s těmito procenty (absolutní počet psů o ničem nevypovídá). Vidíme, že ve městech (město = obec nad 3000 obyvatel) bez ohledu na velikost činí počet psů kolem 7-10% počtu obyvatel, přičemž u velkých měst se pohybujeme spíše na dolní mezi, naopak u menších měst, mezi která patří i to naše, spíše na hranici horní. Teprve u menších obcí počet psů na obyvatele strmě roste. Interpretace se nabízí: počet chovaných psů bude asi záviset na převládajícím způsobu bydlení (bytové/rodinné domy) a způsobu života (městský/venkovský). Co se týče porovnání poplatků, svízel nastává s jejich značně složitým členěním. Ve sloupci nominální poplatek je uveden poplatek za prvního psa v daném městě, případně poplatek za prvního psa v bytovém domě, je-li zaveden. Lepší vypovídací hodnotu má ale sloupec efektivní poplatek, který obnáší celkový výnos z daně ze psů děleno počtem psů (tedy kolik obec vybere průměrně za jednoho psa) a zahrnuje tedy i vliv různých slev a výjimek (můžeme vidět, že od nominálního poplatku se někde značně liší).

Tento odstavec popisuje vlastní výpočet. Kdo nemá náladu na statistické pojmy, může jej bez obav přeskočit. Pro posouzení míry cenové elasticity poptávky existuje tzv. koeficient cenové elasticity, který můžeme vypočítat z výše uvedených dat. Nejdřív pomocí lineární regrese odvodíme poptávkovou funkci (vyšla mi Q=0,185253-0,000216986.P – statisticky významná na 98% hladině spolehlivosti). Z ní už snadno vypočítáme koeficient elasticity (obloukové, tj. „průměrné“ na celém sledovaném intervalu). Poučka praví, že je-li absolutní hodnota koeficientu menší než 1, pak je poptávka neelastická, tj. na změnu ceny reaguje slabě. Výše uvedeným výpočtem mi vyšel koeficient -0,449 napříč celou množinou všech sledovaných obcí. Co se týče skupiny malých obcí, nebylo možné poptávkovou funkci odvodit, protože mezi výší daně a počtem psů neexistuje v této skupině statisticky významná závislost (korelační koeficient 0,0569, tj. velmi blízký nule). V případě zájmu ochotně popíšu postup podrobně např. v diskusi pod článkem.

Co z toho plyne? Samotná čísla říkají, že výše daně ze psů má na jejich počet držený občany jen malý vliv. V případě menších měst dokonce žádná závislost mezi výší poplatku a počtem psů prokázána nebyla. Jsem si vědom řady metodických problémů, především nekvality vzorku dat, se kterým jsme pracovali, takže tu nebudu hlásat, že Jardova hypotéza je tímto vyvrácena. Pokud bychom ke stejným výsledkům došli s lepšími daty, pokořena by asi byla. Obávám se ale, že ctěný oponent bude mít nyní ještě větší problém vyvrátit mojí tezi, že by zrušení poplatku nemělo na znečištění města podstatnější vliv. Ostatně, jestliže se města velikostně srovnatelná s námi liší v množství psů o desetinky procenta a to bez ohledu na průměrnou výši psí daně, obtížně lze očekávat, že by se u nás počet psů po eventuálním zrušení poplatku nějak razantně zvýšil. Navíc ani nevidím přímočarou implikaci od množství psů k míře znečištění. Z tohoto úhlu pohledu se mi velmi zamlouvá návrh Romana Jandíka na vytvoření roztockého „psího daňového ráje“. Hned za humny se nám válí skoro 55 mil., z nichž můžeme – když budeme šikovní – kousek Praze uloupnout a ještě přispět obecnému blahu, protože pár set tisíc či milionů ochráníme před promrháním tím, že nikdy nebudou odcizeny ze soukromých kapes.

Tomáš Šalamon

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Výborně.

výborná argumentace

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloO daních, psech a vůbec – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.