O odpovědnosti

Funkce komunálního politika je lákavá. Při pohledu na hospodaření města jako je to naše se člověk nevyhne myšlence, jak se těm lidem odměnit. A to mě inspirovalo k následujícím řádkům.

Odpovědnost
Odpovědnost | ilustrační foto | mF

Prvním druhem odpovědnosti volených zástupců je odpovědnost politická. Volby se stále ještě konají každé čtyři roky a osvědčené kádry je možné po zásluze zvolit znovu. Nebo taky ne. Nevýhodu politické odpovědnosti představuje jednak, že veřejnost je zpravidla špatný soudce a navíc ten nejpřísnější trest: znovunezvolení není právě to, před čím by se měl člověk klepat strachy.

Pak tu máme odpovědnost trestněprávní. Ta je v posledních letech směrem k politikům velmi populární a pravděpodobnost, že vás z radnice vyvedou v klepetech, skutečně rapidně stoupla. Nejsem ale fanouškem trestní odpovědnosti politiků z toho prostého důvodu, že mi připadá lepší mít ve funkci někoho, o kom se možná někdy v budoucnu rozhodne, že třeba něco provedl (nebo se to taky třeba neprokáže) než aby o tom, kdo bude či nebude v jaké funkci, rozhodoval nevolený státní zástupce pracující v žoldu bůhvíkoho.

A ještě existuje odpovědnost občanskoprávní, zjednodušeně řečeno odpovědnost za způsobenou škodu. Funguje to tak, že např. starosta, místostarosta či třeba radní učiní nějaké rozhodnutí (nebo naopak nějaké rozhodnutí neučiní), v jeho důsledku někomu vznikne škoda, ten někdo se obrátí na soud či jinou instituci, u ní uspěje a město mu musí škodu uhradit. V tomto momentu je to každému takříkajíc „za uchem“, protože z eráru krev neteče a zaplatí to daňoví poplatníci. Horší situace (pro politika) nastává při tzv. regresu, což znamená, že město následně zaplacenou škodu vymáhá po těch, kdo ji zavinili. Donedávna se tento institut nevyužíval příliš úspěšně, případně se nevyužíval vůbec, ale s novým občanským zákoníkem se začalo blýskat na lepší časy. Pionýrem se stal před časem Jiří Paluska, bývalý starosta Prahy 2 za ODS, který městu splácí 300 tis. za zpackaný tendr a od té doby následovali další bez ohledu na stranickou příslušnost.

Jakkoliv se někdy argumentuje rizikem, že lidé nebudou ochotni přijímat veřejné funkce, hmotná odpovědnost volených zástupců je správná. Jistá míra obezřetnosti je více než žádoucí a krotí mimo jiné i populistický aktivismus zalíbit se lidem do příštích voleb.

Odpovědnost neseme všichni. Podnikatelé – fyzické osoby – ručí celým svým majetkem (a nikdo se jich neptal, jestli je to třeba neodradí). Statutární orgány společností nejenže ručí též svým majetkem, ale jejich odpovědnost se před časem dokonce ještě rozšířila (přičemž je nutno zohlednit, že na rozdíl od řízení měst a obcí, kam se – přiznejme si – dostane kdejaký mamlas, do řídících orgánů firem s obratem srovnatelným rozpočtu takové obce vede podstatně hustší filtr). I každý zaměstnanec ručí – byť omezeně. Bylo by absurdní, kdyby tomu u politiků bylo jinak.

Politik samozřejmě nemůže všemu rozumět a ani si nemusí být vždy vědom, že mu rozhodnutím či nerozhodnutím hrozí právní sankce. Od toho si ale město může najmout právní poradce. Ostatně rozhodování v představenstvech firem se (i kvůli výše zmíněné právní úpravě) děje obvykle tak, že se věci nejprve neformálně vymyslí, pak to sepíšou právníci, a nakonec se to formálně odhlasuje, aby byli všichni krytí.

A konečně, může nastat nemilá situace, kdy škoda (a postih) hrozí, ať už se politik rozhodne tak či onak. Vždycky má ale ještě jednu volbu: místo rozhodnutí rezignovat.

V Roztokách jsme se s podobnou situací dosud příliš nesetkávali. Jedinou výjimkou, kdy se město pokoušelo o regres, bylo vymáhání pokuty, jíž dostalo na základě působení bývalé starostky Vavřínové (nutno říci, že sumu vymáhalo neúspěšně). Nic ale není ztraceno, spousta další příležitostí se už rýsuje.

Tomáš Šalamon

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.