PR pro developery

Vyšlo současně v časopise Odraz 1/2011Vzhledem k tomu, že listopadová dávka mého PR pro developery sklidila v minulém Odrazu bohatou odezvu, nemohu než pokračovat. Zaujal mě především kritický článek pana Bernáta, protože proti liberalizaci výstavby klade fundamentálnější argumenty, než tradiční a poněkud povrchní: „budou přecpané silnice a plné školky“. Bohužel se zdá, že premisy, ze kterých vychází, neunesly tíhu jeho logické stavby.

Pan Bernát např. tvrdí, že „rolí města je ochrana vlastnicví a investic jeho obyvatel“. To bych považoval za dosti smělé. Co se týče role obce (byť šířeji míněné), oblíbil jsem si citát od Karla Havlíčka Borovského: „Účel obce musí býti napomáhati, by každý její občan skrze obec účele svého člověčenského snadněji a co možná nejdokonaleji dosáhnul. Obec sama jako obec nemůže mít žádného vlastního účele, nýbrž jenom jednotliví oudové její mají každý účel svůj, to jest, obec jest pro občany, ne pak občané pro obec.“ Do kamene tesat! Město je dle mého jakási servisní organizace, jejíž úkolem je poskytovat služby, které jiné instituce nedokážou nabídnout efektivněji. Nic více, nic méně. Není tu od toho, aby o něco usilovalo, něco chtělo, něco vyžadovalo nebo něčemu bránilo. Město nemá mít žádný svůj názor, cíle nebo plány. Cíle mají lidé a město jim může maximálně tak pomoci je poskytováním svých služeb dosahovat.

Historicky byla jednou z takových služeb např. i ta stavba hradeb, kterou pan Bernát zmiňuje, protože po nich tehdy existovala poptávka a města takovou službu dokázala poskytovat lépe, než jiné tehdejší instituce. Dnes máme jiné problémy a pro ochranu našich oprávněných zájmů jiné nástroje, zejm. soudy, popř. správní orgány. Slovo „oprávněný“ je klíčové. Každý má právo požadovat náhradu jen takové škody, která je mu způsobena úmyslem nebo zanedbáním povinnosti, nikoliv jakékoliv škody. Pokud by někdo např. chtěl vedle mého domu postavit sklad radioaktivního materiálu, mohu se vůči němu domáhat v rámci zákonných procedur ochrany svých zájmů, popř. vymáhat náhradu. Pokud se ovšem někdo obává, že hodnota jeho majetku klesá se samotným růstem města, má prostě smůlu podobně jako člověk, který by požadoval ochranu před tím, aby díky vývoji na trhu klesla hodnota jeho investic třeba v nějakém fondu. Stranou nechávám těžko popiratelný fakt, že existuje dobrá pozitivní korelace mezi cenou nemovitostí a velikostí sídla, tzn. že hodnota domů s růstem města spíše roste, než že by klesala.

Další pozoruhodnou myšlenkou je, že „občanem města se nemůže stát každý, ale pouze ten, kdo má ve městě trvalé bydliště“. Nevím jak pan Bernát, ale já mám v pase, že jsem občanem České republiky, nikoliv Roztok. Trvalé bydliště je jen evidenční údaj, který se používá např. při směrování daní a v jiných, pro lidi většinou ne zrovna zásadních věcech. Odvozovat od něj nějaká zvláštní práva týkající se majetku by znamenalo zpochybňovat rovnost lidí před zákonem. Aplikace vykutálené myšlenky, že člověk bez zdejšího trvalého bydliště je z roztockého hlediska jakýmsi občanem druhé kategorie, by dovedená ad absurdum zakládala na solidní totalitní poměry. Navíc ve městě, kde možná až čtvrtina jeho obyvatel trvalé bydliště nemá, bych se s takovým názorem skoro obával vyjít na ulici.

Sečteno a podtrženo: město nemá razit žádné kolektivní plány a cíle, ale pouze poskytovat prostor pro realizaci cílů individuálních Co se výstavby týče, nechť je vytvořen minimalistický regulační rámec, a případné konflikty ať si mezi sebou vyřeší jednotliví účastníci řízení. Developeři bez potřebné infrastruktury dnes nemovitosti prodají jen dost těžko. Pokud se s nimi bude jednat rozumně, můžeme dosáhnout lecčehos prospěšného. Zakazováním nevytvoříme nic, leda prostor pro korupci. S tím, že Roztoky dál porostou, je třeba se smířit. Prosperující města holt takové věci dělávají.

Tomáš Šalamon

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Stále platné námitky

Pane Šalamone,

s vaším pohledem na činnost města do určité míry souhlasím, ač nikoli zcela. Město jako spolek má totiž poněkud nedemokraticky (ve smyslu demokracie, jak ji vymezil Aristoteles) chránit zájmy i menšin občanů. Může se např. vhodným způsobem podílet na aktivitách majitelů psů (tím, že zabrání plnému zastavění svého katastru), či rodičů, kterým poskytne prostor pro jejich dítka.

Potíž rozhodování je v tom, který z názorů má převládnout. Protože nemáme přímou demokracii, která jediná plně respektuje názor všech obyvatel určité obce, tak se musíme spokojit s tím, že se menšinové skupiny ozvou, pokud je jim ubližováno, hlasitěji, než většina, které to navíc může být celkem putna.

Nechtěl bych, aby se Roztoky profilovaly jako město zbohatlíků, které bude sloužit jako reprezentativní nocležna, kde si každý postaví tisícimetrovou rezidenci. Na druhé straně je třeba počítat s jistými omezeními, která plynou z přirozené polohy města. Hromadná doprava stále ještě není nafukovací a pracovních míst zde také není tolik, že by většina obyvatel zůstávala v katastru obce. Z toho se zdá plynout, že by bylo vhodné zvýšit počet propojení s metropolí, ale to zřejmě nebude realizovatelné. Tudíž existuje další varianta a tou je přiškrtit, zcela nespravedlivě, přírůstek obyvatel města tak, aby komunikační a další kapacity přece jen nějak stačily.

Zajímavá otázka je, kde je ona hranice na kterou se Roztoky mohou rozrůst. Jsem si jist, že bytovými domy pokrytá Dubečnice takovou hranici bezpečně překročí, ale o tom se snad nikdy neuvažovalo, že?

Možná je stav silnic a školek banální výhradou, ale na její vypořádání stále ještě nedošlo, přiznávám, že D.O.S.T. na tom má svou jistou vinu, leč bagatelizací se to nenapraví.

Ono to zdánlivě liberalistické vyprávění o tom, že regulaci nepotřebujeme, také může směřovat k zrušení stavební uzávěry. Třeba po schválení tak bezzubého regulačního plánu, že se nám developeři budou dále smát, místo toho, aby postavili školku a zajistili další potřeby města. Nebo se pletu?

Re: Stále platné námitky

Pane Špačku,

díky za Váš inspirativní názor. Zůstanu spíše v obecnější rovině, ale Vy jste intelektuál, tak Vám to snad nebude vadit. Pokud myslíte, že to jako odpověď nestačí, rád budu v diskusi pokračovat.

Pamatuji si přesně, když jsem někdy na gymplu porvé slyšel (většinu základky jsem absolvoval ještě za bolševika, takže tam na to nedošlo), že v demokracii vládne většina, ale zároveň musí chránit práva menšin (nebo tak něco). Už tehdy mi to připadalo jako blábol. Když ten výrok rozeberete z hlediska striktní logiky, je vnitřně rozporný. Když byste ho uplatňoval důsledně, bude docházet buď k utlačování menšiny většinou nebo k šikanování většiny menšinou skrze její práva, podle aktuální situace. Konec konců myslím, že pro obě varianty lze v naší realitě najít opor dost a dost. Navíc mám zato, že to Aristoteles (když už se na něj odkazujete) takhle přesně ani neformuloval, ale jist si nejsem.

Smysluplnější mi připadá – když už tady tak pěkně filozofujeme – přístup vycházející z anglických osvícenců – Huma, smithe, ad. a následně o nějakých dvěstě let později rozpracovaný Hayekem (potažmo Rakouskou školou): máme dvě přirozená práva – právo na ochranu soukromého vlastnictví a právo na ochranu života a tělesné integrity, která by měla společnost ochraňovat. Od nich se odvíjí všechno ostatní. Veřejnému hlasování můžeme podrobit jen věci, které s těmito základními právy nekolidují. Abych byl konkrétní: co si člověk staví na svém pozemku je jeho věc (jeho majetek), trochu věc jeho sousedů, jejichž majetkových práv se to může dotknout, popř. dalších osob, které mohou prokázat bezprostřední konkrétní hmatatelné snížení hodnoty jejich majetku v souvislosti s jeho konáním. Tím to hasne. vaše přání, že byste nechtěl, aby se Roztoky staly městem zbohatlíků, atd. je jistě hezké, ale obávám se, že je jen jedna legální a legitimní cesta, jak jej uvést v život – vykupte kolem Roztok všechny pozemky; jistě se tam potom žádný zbohatlík nenastěhuje. Pokud to neuděláte, můžete proti zbohatlíkům taky použít různé mocensko-technické nástroje, jako je např. stavební uzávěra. To je taky legální (kupodivu), ale legitimní rozhodně ne a je to přesně příklad převálcování menšiny většinou v oblasti jejich přirozených práv, do kterých nemá většina vůbec co žvanit. Holt krása právního pozitivismu! Zkrátka, ochrana menšin není třeba. Jen třeba ochrana individuálních práv.

Problémy, které jste jmenoval a které brání městu v růstu, vznikají stejným způsobem: nesmyslným vměšováním veřejného prostoru do věcí, které mu absolutně nepřísluší. Tak např. problém školek není problémem přelidnění Roztok. Problém je, že stát kdysi zcela absurdně nabídnul části populace určitou službu - školky - za nepřirozených, netržních podmínek. Ta situace je zcela ekvivalentní regulaci nájemného a jediné správné řešení by bylo veřejné školky zprivatizovat. Trh by si s tím samozřejmě okamžitě poradil. Jistě, někomu by najednou začalo připadat, že na školku nemá, to je ale problém chybných očekávání, protože normální cena za školku není pár stovek, ale opravdu těch 10-15 tisíc. Nepíšu to sem proto, abych vytočil i tu hrstku lidí, které se mi v Roztokách ještě naštvat nepodařilo, ale proto abych demonstroval, že problémy, které citujete a které podle Vás brání rozvoji Roztok, jsou takřka jedině ty, které erár kdysi sám nějakým svým vadným rozhodnutím způsobil (veřejná školka v současné podobě je typický komoušský vynález; před válkou v této podobě veřejné školky neexistovaly - a vida - taky to šlo!), čímž výrazně ovlivnil chování a očekávání jednotlivců a způsobil tím nekonečný řetězec problémů, kterým teď musíme čelit.

Čili mám zato, že prostor pro veřejné rozhodování je ve skutečnosti nepatrný a pokud je uměle rozšiřován, přináší to jen problémy a zvůli a nejlepším řešením je vymezit co nejširší soukromý prostor a nechat maximum na každodenním rozhodování svobodných jedinců. Ale ne o celku prostřednictvím nějakých referend, ale jen každý sám o sobě a svých zájmech. Výsledek možná nebude tak pohledný, "sociálně spravedlivý" a blablabla jak by si někdo představoval, ale rozhodně bude pro KAŽDÉHO JEDNOTLIVCE ten nejlepší možný dosažitelný.

Pokud si přečtete toho Hayeka - což Vám mohu vřele doporučit - najdete tam mimo jiné následující myšlenku (doufám, že ji příliš nezkomolím): společnost, která není nijak řízena a funguje jen na principu dosahování individuálních cílů svobodnými jedinci, může bez potíží růst donekonečna, zatím u společnosti, která je řízena shora dolů (např. na podkladu nějakého veřejného hlasování), stoupá s jejím růstem kompexita a způsobuje jí to neustále narůstající problémy. Přeloženo: pokud se naši volení zástupci nebudou mít tendenci do všeho montovat, o všem rozhodovat, každičký s prominutím prd regulovat a nechají věcem volný průběh, lidé si to už nějak vyřeší po svém a s růstem města žádné potíže nebudou.

Mějte se krásně

Tomáš Šalamon

Re: Stále platné námitky

Vážený pane Šalomon,

budu se věnovat jednomu tématu, které mne zaujalo ve Vašich argumentech:
veřejná školka v současné podobě je typický komoušský vynález; před válkou v této podobě veřejné školky neexistovaly - a vida - taky to šlo!)..
Mohl byste též napsat, že v pravěku školky nebyly a taky to šlo. Výsledek by byl stejný. Já si naopak myslím, že vytvoření některých objektů např. školek zlepšuje život v Roztokách.
Důvod proč si to myslím je tento: Obyvatel Roztok se nepřihlásí k trvalému pobytu do Roztok právě z důvodu, že nemá kam umístit své dítě a Roztoky (nejen ty) mají jako jednu z podmínek právě trvalé bydliště. Bohužel i kdyby obyvatel přistoupil na tuto hru a přihlásil se do Roztok, šance na umístění dítěte je dá se říci stejná - cca 20%.
Pokud zůstane přihlášen třeba v Praze, jeho šance je dá se říci 100%. Tedy člověk nemá motivaci se do Roztok hlásit i když využívá služeb (jiných) v Roztokách.
Pro Roztoky to znamená, že ztrácí daňového poplatníka a mají proto méně finančních prostředků na svůj rozvoj. Dál tu jsou platby od státu pro obce, které jsou počítany právě dle počtu obyvatel v tom kterém městě. Některá to řeší i slučováním s dalšími obcemi. Žádná by však neměla chtít aby měla občany kteří jsou RADĚJI přihlášeny jinde.
Jaký má tedy člověk důvod se do Roztok hlásit? Co mu to přinese?
Nic jen zhoršení podmínek!
Vyřešení problému "kapacita školek" je jedním, nikoliv jediným krokem jak tuto situaci změnit. Vytvořit soukromé školky je jistě bohulibý čin, ale pokud budem realisti, tak málokterá rodina si bude moci dovolit tuto službu využívat, zejména při splácení hypoték. Tedy tlak na vytvoření školek tu bude do opadnutí babyboomu.
Stát/ Obec by měly obstarávat takové služby, které se nevyplatí dělat soukromému sektoru, případně zajišťovat jejich rozvoj různými formami dotací.

V posledním bodě ...pokud se naši volení zástupci nebudou mít tendenci do všeho montovat... si taktéž dovolím částečně nesouhlasit. Lidi nemají čas/peníze řešit veškeré problémy a pokud si ten čas/peníze najdou opět to může být na úkor rozvoje města.
Prostě jinak řečeno: "Ne o vše se trh dokáže postarat".

To vše musíte vnímat tak, že školka není jen místo kam se dítě odloží na dobu kdy jsou rodiče v práci". Je to místo kde se děti naučí komunikovat se stejnými vrstevníky, hledat si místo ve společnosti a prosazovat se svými názory. To vše mu rodina nemůže v dnešní době dát - pokud mají rodiče pracovat.

Hezký den
Mrázek David

Re: Stále platné námitky

Vážený pane Mrázku,

díky za Váš názor. Přiznám se, že jsem chvíli váhal, jak na něj reagovat. Jednak proto, že argumentovat v Roztokách proti veřejným školkám je jako běhat v minovém poli a také proto, že jsem si nebyl zcela jist, co jste chtěl vyjádřit (to ovšem může být i chyba na "mém přijímači").
Měl jste na mysli: "veřejná školka je užitečná věc a proto bychom ji měli platit z našich daní" nebo "město by mělo chtít více lidí přihlášených k trvalému pobytu a tomu by pomohlo více veřejných školek"?
Pokud to druhé, je to pohled trochu utilitaristický a proto na něj také utilitaristicky odpovím. Ano, více občanů = větší příjmy z daní. Pokud se to ale má vyplatit, tak by měl přírůstek příjmů převýšit náklady akce. Školka stojí miliony (i ta kontejnerová), další statisíce stojí provoz. Jestli se to vyplatí, je otázka. Zvláště, pokud víme, že školku nestavíme na věky, protože babyboom tu nebude napořád. V 90. letech se školky v Roztokách pro přebytek kapacity rušily a s pravděpodobností hraničící s jistotou k tomu v budoucnu dojde opět. Zůstaneme-li tedy u utilitaristického přístupu, je na místě se ptát, jestli není efektivnější využívat volné kapacity pražských školek a o trvalé bydliště obyvatel Roztok usilovat, až jejich děti odrostou. Tvrdím, že je to otázka a stálo by zato spočítat, co se vyplatí. Z obecně ekonomického hlediska je neefektivní vytvářet nové kapacity, pokud kapacity stávající (pražské) nejsou vyčerpány. Samozřejmě lze namítat i že čistě utilitaristický přístup není namístě a město by mělo stavět veřejné školky bez ohledu na náklady a příjmy, protože... prostě proto. To je legitimní, pak ovšem nemá smysl argumentovat lákáním k podávání přihlášek k trvalému pobytu.
A nyní k druhé variantě, tj.: "veřejná školka je užitečná věc a proto bychom ji měli platit z našich daní". Píšete, že si myslíte, "že vytvoření některých objektů např. školek zlepšuje život v Roztokách". To máte nepochybně pravdu a říci se to dá skoro o jakékoliv myslitelné službě nebo produktu. Kupříkladu kdyby v pekárně rozdávali rohlíky zadarmo nebo třeba za padesátník (a MÚ by jim je doplácel z našich daní) taky by to zlepšilo život v Roztokách. Stejně tak se mi nelíbí tvrzení, "že si to může málokterá rodina dovolit, zvlášť při splácení hypotéky." Nahraďte si slovo "školka" slovem "Mercedes". Ten si totiž také může málokterá rodina při splácení hypotéky dovolit. Budete asi argumentovat, že Mercedes je věc zbytná, což se ale dá o školce říci také (jak za chvíli ukážu). Ve skutečnosti jediným důvodem, proč máte pocit, že školku by měl někdo poskytovat, je zvyk. Už od dob bolševika jsme zvyklí, že některé věci jsou jakoby "zadarmo" nebo hodně levné: školky, vysoké školy, lékařská péče. Proto s nimi vůbec nepočítáme jako s výdajem a bereme to tak, že je nějak "dostaneme" a naše peníze můžeme rozdělit mezi jiné výdaje: jídlo, hypotéku, vůz, dovolenou, atd. Proč zrovna tyto a ne jiné, je opravdu jen zvyková záležitost - historicky to bylo jinak a v jiných zemích je to rovněž jinak (někde se za takové služby úplně normálně platí a nikomu nepřijde na mysl se nad tím pozastavovat, jinde mají paletu veřejných služeb dokonce ještě širší). Tím chci říci, že žádný objektivní důvod, proč by školka měla být poskytována veřejnou cestou, prostě neexistuje.
Naopak si myslím, že je dost důvodů, proč by nabídka veřejných služeb měla být minimální, pokud vůbec jaká. Tím hlavním jsou náklady. Platíme docela ukrutné daně. Když dostanete výplatu, čistá mzda u průměrných příjmů odpovídá zhruba 50% toho, co musel zaměstnavatel celkem zaplatit (tj. 50% hodnoty, kterou vygenerujeme prací, odevzdáme státu a jen s 50% můžeme disponovat - beru v úvahu jen přímé daně). Tvrdím, že kdyby nám vláda těch druhých 50% (nebo alespoň část z nich) místo toho nechala v kapsách, dokázali bychom si za ně sami pořídit více "muziky", než za nás dokáže pořídit ona. (Čili bychom např. neměli problém dávat 10 tis. za školku, když nyní dáváme ve skutečnosti skrytě třeba 20.) A navíc přitom umíme být mnohem flexibilnější. Na volném, státními zásahy nezatíženém trhu reaguje nabídka na poptávku velmi pružně a sotva by se např. stalo, že by byl dlouhodobě za tržní rovnovážnou cenu nedostatek míst ve školkách, jako je nyní. To je možné opravdu jenom, pokud stát vytvořil iluzi toho, že na školku je něco jako nárok a má stát pár stovek měsíčně. Proto mají lidé chybná očekávání a poptávka převyšuje nabídku.
Trh se dokáže postarat o vše a to proto, že trh není nic jiného než my, lidé. Pokud říkáte, že trh se o něco neumí postarat, pak říkáte, že lidé se o něco neumí postarat a potřebují nad sebou nějakou vševědoucí autoritu s bičem.
Přitom je v případě předškolní východy spousta možností (čímž se dostáváme k tomu, proč je školka služba jako každá jiná): 1) matka může zůstat s dítětem doma. Jednak je to podle mého pro řadu dětí to nejlepší, jednak nákladem takové varianty jsou ušlé příjmy, což může být u nízkopříjmových rodin relativně nejlevnější řešení. 2) službu může poskytnout zaměstnavatel, protože zaměstnankyně má pro něj větší hodnotu v práci, než na mateřské (řada firem to dělá, poskytuje firemní jesle a školky, v zahraničí je to leckde model naprosto běžný). 3) Pár mamin se může domluvit s tím, že jedna děti pohlídá a ostatní půjdou do práce a budou jí za to platit (někdo bude blábolit o nutné kvalifikaci - je to samozřejmě kravina; k výchově vlastních dětí taky člověk žádný glejt nepotřebuje). 4) Využije nabídku komerční školky.
O nenahraditelnosti školky, tak jak ji v závěru svého příspěvku definujete, bych si dovolil pochybovat. Sám jsem toho důkazem. Moje maminka, dětská lékařka, ze školek na větvi dvakrát nebyla. Považovala je - když to napíšu trochu excitovaně - za semeniště infekcí. Proto (a také proto, že se mi tam pranic nelíbilo) jsem já chodil do školky přesně 5 dnů a můj bratr vůbec. Měli jsme "paní na hlídání" (v zásadě model 3) a mámě za to nebudu nikdy dostatečně vděčný. Nemělo to jedinou, jedinou chybu a nemyslím si, že by to v mém případě mělo zas tak zásadně neblahý vliv na úroveň mého vzdělání, schopnost komunikovat se svými vrstevníky či se prosazovat se se svými názory.

V dokonalé úctě Váš

Tomáš Šalamon

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloPR pro developery – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.