Proti korupci

Posledně jsem v reakci na mou vcelku věcnou kritiku zelené politiky schytal v Odrazu pěknou nakládačku. Jen mě trochu mrzí, že oč méně argumentů se objevilo, o to přecitlivělejší byly reakce. Jakoby se zelená politika a její stoupenci snad kritizovat nesměli! Přemýšlel jsem, jak odpovědět, aby výsledkem nebyla bramboračka. A tak vybírám jen jedno téma: zelení se ústy pana Macáka přihlásili k boji proti korupci. Protikorupční hysterčení je v posledních několika letech silným tématem, jenže pravděpodobně ponese o dost jiné důsledky, než si jeho iniciátoři představují.


Korupce
Korupce | ilustrační foto | mF

Korupce problémem u nás jistě je. Stejně jako všude jinde. Je úsměvné číst o žebříčcích, kde se umísťujeme na úrovni afrických či arabských zemí. Takový ukazatel nesleduje korupci samu (to moc nejde), ale jen jak ji lidé vnímají. Těžko situaci vidět pozitivně, když člověk dnes a denně v médiích slyší, jak je vše špatně. Např. v socialistickém Československu byla korupce mnohem rozsáhlejší. Upláceli se řezníci, aby „schovali“ lepší maso, upláceli se řemeslníci, úředníci… Šlo samozřejmě vesměs o drobné, ale celkový objem byl ohromující, protože stát rozděloval téměř celý hospodářský výstup a korupce a černý trh částečně suplovaly potlačované tržní mechanismy. Byla tak všudypřítomná, že ji často leckdo ani za korupci nepokládal.

Protikorupční boj na sebe kromě nových politických subjektů nyní vzal i podobu různých občanských iniciativ jako např. vlivné „Rekonstrukce státu“. Ta konkrétně si vytkla za cíl prosazení několika protikorupčních opatření. Přiznám se, že identifikace jakéhokoliv politického subjektu s tímto programem pro mě v předvolebním rozhodování znamenala jeho jasnou diskvalifikaci. Oslovit totiž mohl jedině lidi naivní nebo vychytralé. Politici jsou naivní málokdy…

Například zrušení „anonymních akcií“ je půvabných lákadlem. Ve světě jsou ovšem desítky zemí, kde akcie na doručitele či jiný obdobný instrument existuje a založit tam firmu (a udělat z ní matku společnosti české) je často levnější, rychlejší a snazší než založit firmu v ČR. Výsledek: firma nemá akcie na doručitele, může se vesele ucházet o státní zakázky, ale o jejím majiteli stejně nikdo nemá páru. Nebo majetková přiznání politiků – existuje snad někdo takový, kdo by nevysvětlitelně zbohatnul jako fyzická osoba? Řešením je nenechat zbohatnout sebe, ale spřízněnou firmu. Jinou cestu nám kdysi ukázal Stanislav Gross… Či kdo by mohl mít něco proti povinnému zveřejňování smluv na internetu, že? Má to ale háčky. Např. některé smlouvy existují z docela pochopitelných důvodů v režimu utajení. Znamenalo by to dost zásadní potíž pro armádu (která bývá mimochodem v problematických kauzách zmiňována často) a faktickou likvidaci tajných služeb (představme si např., že by byly nuceny zveřejnit nájemní smlouvy konspiračních bytů…). Seznam okruhů informací, které jsou ze zákona považovány za utajované, je tak rozsáhlý, že se pod něj, když se chce, vejde opravdu leccos. Nezávislé a silné nejvyšší státní zastupitelství je rovněž bohulibá myšlenka. Jenom musíte mít kliku na osoby, které budou příslušné posty zastávat. Jinak můžeme mít místo problému politiků zasahujících do trestního řízení jeho zrcadlový obraz: státní zástupce zasahující do politiky. Před půl rokem se podařilo jednomu takovému položit legitimní vládu. Dnes je většina aktérů očištěna a kauza míří do ztracena. I pokud si společně s autorem těchto řádků myslíte, že Nečasova vláda stála za starou belu, snaha ovlivňovat politickou situaci prostředky trestního řízení by normálního člověka měla zneklidňovat, protože politiky můžeme alespoň jednou za 4 roky vybírat. Policajty nevolíme. Morálně diskutabilní je rovněž snaha o adoraci lidí, kteří na nepravosti upozorňují. Dříve se takovým říkalo bonzáci či konfidenti, dnes frčí termín „whistleblower“.

Bývá slyšet argument: „OK, ale aspoň trochu se jim to tím ztíží.“ Je to nesmysl. Korupce je mnohavrstevný společenský problém a žádné jednoduché řešení prostě nemá. Cesty existují dvě: omezení rozsahu státu, objemu peněz, které přerozděluje a veřejných služeb, jež nabízí. Jestliže veřejnými rozpočty dnes proteče skoro půlka HDP, nedivme se, že korupčníkům za nehty zbude slušná sumička. Další šancí je široká masová účast veřejnosti na politickém dění prostřednictvím členství a drobné práce v politických stranách: jediná skutečná cesta dlouhodobé kultivace politiky. Je ale strašlivě nezodpovědné dávat lidem falešnou naději, že stačí přijmout pár zákonů a nějaké lidí zavřít (v takové Číně korupčníky rovnou popravují – moc to nepomáhá…). „Rekonstruovaný“ stát se totiž může ukázat státem krapítek policejním. A hlavně to neskončí jinak, než hlubokou celospolečenskou deziluzí a frustrací až se ukáže, že to zase nevyšlo a na místě těch „kmotrů“, jejichž jména dnes skloňuje každý, sedí už dávno jiní, zatím bezejmenní. Teď jsme si zvolili populisty z ANO a Úsvitu. Kdo přijde potom? Jednu možnost jsme nedávno viděli na Slovensku. Krajské volby tam vyhrál fašista.

Tomáš Šalamon

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloProti korupci – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.