Respekt… hlavně k soukromému vlastnictví

V březnu mě v Odrazu zaujal článek pana Boloňského „Bourat, či obnovovat?“ o plánované výstavbě v Nádražní ulici. Předesílám, že o záměrech investora nevím o nic víc, než kterýkoliv jiný občan Roztok a co se tam postaví nebo nepostaví, je mi upřímně řečeno celkem jedno. Nutkání napsat tento text ve mně bylo vzníceno voláním po památkové ochraně objektu Wohankovy továrny. Pravda, voláním nevyřčeným, jen mezi řádky jakoby prosvítajícím (rozhodně nechci autorovi cokoliv podsouvat). Přesto bych před takovými myšlenkami obecně rád varoval. Můj vztah k historii je velmi kladný – vždycky mě zajímala a vzrušovala a snažím se mít v této oblasti na laika snad i jakžtakž obstojně načteno. Ještě daleko vřelejší vztah chovám ovšem k individuální lidské svobodě a s tou má princip ochrany památek společného pramálo.

To je totiž tak. Představte si, vážení čtenáři, že např. po rodičích zdědíte dům. Nemusí být ani nijak extrémně starý, stačí, aby byl trochu netuctový. Ono se dnes památkou může stát leccos. Pak nějak naštvete souseda a ten Vás udá, ehm pardon, navrhne zápis Vašeho domu do seznamu kulturních památek. Tím před Vás postaví dilema, zda pasivně čekat na kulaté razítko nebo budovu šikovně podpálit. Výsledná tržní hodnota Vaší nemovitosti bude totiž v obou případech srovnatelná, jenom v tom druhém máte přinejmenším malou šanci na plnění od pojišťovny, pokud to na Vás nepraskne. Památková ochrana je totiž takové malé sofistikované vyvlastnění. Jakmile na Vás tento trest boží dopadne, Vaše vlastnická práva se dosti zúží. Jakákoliv manipulace s předmětem „ochrany“ totiž musí být schválena památkáři, provést náročnější rekonstrukci či změnu je nesmírně nákladné, pokud ne rovnou nemožné (autor těchto řádků před lety stál před problémem vybudování počítačové sítě v památkově chráněném interiéru – výsledné řešení vyšlo asi šestnáctkrát dráže, než za kolik by to bylo normálně). Navíc musíte svůj majetek udržovat, i kdybyste se kvůli tomu měli chodit pást. Jinak na Vás mohou dopadnout tučné pokuty. Prodat takový dům je často velký problém, protože nikdo nechce mít v ruce Černého Petra a cena nemovitosti obšťastněné památkovou ochranou nezřídka výrazně spadne. Pravda, dosáhnete možná snadněji na nějaké dotace, jenže lidé si zpravidla pořizují domy kvůli něčemu jinému, než aby vyplňovali stohy papírů za účelem parazitování na zbytku populace.

Jako protiargument bych očekával něco o kulturních barbarech a o tom, že kdyby takhle uvažovali všichni, žádné kulturní památky tu nebudou. To je nesmysl vyplývající z podivného přesvědčení, že naše doba je koncem dějin. Ostatně, realita tuto myšlenku jednoznačně vyvrací – jen u nás v Čechách máme tisíce krásných a starobylých staveb, které evidentně přečkaly staletí, aniž by většinu toho času nějací památkáři vůbec existovali a to díky péči svých majitelů, kteří v tom měli na rozdíl ode dneška zcela volnou ruku (nemuseli se např. bát, že když nějakou zajímavou část stavby zachovají, budou časem postiženi scénářem uvedeným výše). Hrady a zámky byly proto téměř bez výjimky permanentně přestavovány, aby si zachovaly také svou užitnou hodnotu. Majitel je totiž obvykle zamýšlel používat k bydlení či ekonomické činnosti, nikoliv coby atrakci pro turisty. Konec konců, i na takových obdivovaných skvostech, jako jsou zámky Hluboká či Lednice, návštěvník uvidí jen málo, co by bylo starší 19. století. Ubírá jim to snad na kráse či významu? Jasně, že se toho také mnoho zbouralo, jenže ono není všechno Karlštejn.

Dnes sice kdekdo hubou ctí soukromé vlastnictví, ale když dojde na drobení, najednou se ukáže, že v mnoha aspektech je to jen „vocaď pocaď“. Nejlepší zárukou ochrany jakékoliv hodnoty přitom je její vlastník, jenže musíme překousnout skutečnost, že jde o hodnotu podle jeho představ. Pokud chce někdo chránit hodnoty podle svých představ, nikdo mu nebrání: stačí nabídnout stávajícímu majiteli za objekt dobrou cenu.

Tomáš Šalamon

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloRespekt… hlavně k soukromému vlastnictví – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.