Soused se dívá na školu

Z pradávných dob, kdy jsem dlouhé letní večery a zimní noci trávil na pětihodinovém představení zvaném jednání městského zastupitelstva, mi zůstalo nejvíc v paměti to, v němž se rozhodovalo o osudu roztocké základní školy. Je to vlastně jen kousek pravdy, nešlo jen o školu, ale taky o investice města v příštích letech. Na onom zasedání zastupitelstva měl být učiněn další velký krok k tomu, abychom se rozhodli stavět školu podle architektonického návrhu, který sliboval školu moderní a nápaditě uspořádanou, ale také hodně drahou. Tomuto klíčovému večeru v němž měla být dána zelená zpracování podrobné projektové dokumentace, předcházela neuvěřitelná řada jednání, na nichž se roztocký parlament choval jako opilec, který si dá dva, tři panáky a dál je už přestane počítat. Zpočátku jsme považovali celkovou cenu za dostavbu školy kolem 150 milionů za strašnou a nepřekročitelnou, ale pak většině otrnulo a před již zmíněným jednáním se suverénně mluvilo o 300 miliónech a nějakých drobných navíc s dodatkem, že peníze se na to přece nějak seženou. Možná až tahle obludná suma probudila v dostatečném počtu zastupitelů zbytky zdravého rozumu, a proto zvedli ruku s hlasem NE. Vzpomínám si na to, protože jsem k nim patřil, a mám z toho dodnes dobrý pocit, protože jinak by škola v Roztokách nyní dostavěna nejspíš nebyla.

Škola
Škola

Jako soused jsem samozřejmě stavbu sledoval s jistými obavami. Na vyrubaný pozemek kličkovaly těžké stavební vozy s materiálem, a tak můj první pohled po návratu z práce patřil plotu a druhý Poděbradově ulici, o jejímž podkladu až příliš dobře vím, že rozhodně nemá parametry na takovou dopravu. Občas jsem pozoroval rostoucí stavbu z komínové lávky a někdy jsem nadával na vrtací soupravy nebo do noci pracující bagry, protože ty potvory nemám rád, ale žádný katastrofický scénář se nenaplnil. Svatý Petr držel nad školou a dodavatelem stavby ochrannou ruku, zima vypadala jako ve staré dobré Anglii a ani na jaře nenastaly deště, které by proměnily odkrytý pozemek v bezednou bažinu.  

Slepý konec Poděbradovy ulice ustoupil parkovišti, dokončují se chodníky a stavba je před otevřením. Hodnotit dílo z technického hlediska by bylo velmi předčasné, jisté však je, že plot nabořen nebyl a nebyla nabořena hlavně městská kasa. Jako občan, který ví, že město rozšířit školu velice potřebovalo, ale mělo by mít taky něco v rozpočtu na další roky, bych mohl být spokojen. A jako soused vlastně taky. Ticho v zemi plné trpaslíků už nedohledám, ovšem mít z jedné strany mateřskou a z druhé základní školu je přece jen veselejší perspektiva než se dívat třeba do hřbitova.

Jaroslav Huk

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.