Udání

Udávám tímto sám sebe. Udávám se, že jsem v úterý 14. dubna v 17.15 se svými syny trávil čas na školním pozemku, konkrétně na hřišti s klouzačkami. Udávám se, že jsem nerespektoval a že nebudu respektovat výzvu muže s křoviňákem (později jsem z něj pod menším nátlakem vyrazil jméno - školník Procházka), abych opustil prostor. Udávám se, že se budu pohybovat v tomto prostoru kdykoli v budoucnu, kdy budeme čekat na naši dceru, až jí skončí tancování v objektu školy. Udávám se, že jsem místnímu školníkovi, panu Procházkovi řekl, že je buzerant (a on mi řekl, že jsem blbec, ale jen na půl úst, zbaběle, když ode mne odcházel).

Jinými slovy, tato historka se stala už podruhé. Loni se k panu školníkovi připojil i pan ředitel a spílali mi oba společně. Za celý rok se nestalo nic. Nic ve smyslu rekultivace prostoru, dokončení hřiště, případně oplocení prostoru, když tedy pánové nechtějí, aby jim tam někdo chodil. Natož děti! Proboha, děti na dětském hřišti - kdo to kdy viděl! Zároveň by si pánové, pokud nemají nic důležitějšího na práci, měli vymyslet lepší argumentaci nežli „děti zde nemohou být - chybí jim dozor“. Otec asi není v jejich chápání světa ten dostatečný dozor.

Syn Štěpán začne od září chodit do školy. Jsem zvědav, co nás tam všechno čeká...

Vít Kahle
otec čtyř dětí, z toho tří malých

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.