V zájmu daňového poplatníka

Na Nový rok jsem si dal předsevzetí shodit pár kilo a nenapsat alespoň půl roku nic ke grantům a dotacím. Jak má ale člověk dodržovat novoroční předsevzetí, když jeho celkem nevinný článeček o nové směrnici vyvolá zběsilou kulometnou palbu ze všech stran? Uznávám, že několika drobných nepřesností jsem se nechtěně dopustil. Pravdou je, že riziko zneužití grantu pro politickou propagaci jsme v konkrétním případě nevnímali v předvolebním období, ale až po volbách. Za to se upřímně omlouvám. Naopak trvám na slovech o dotacích právnickým osobám (byť, pravda, mohl jsem prve formulovat přesněji). Ve směrnici stojí: „O poskytnutí dotace se může ucházet právnická osoba, nestátní nezisková organizace, nadace, apod.“ Čili jakákoliv právnická osoba, tedy mimo jiné i podnikatelský subjekt, nikoliv pouze neziskovka. Je obtížně představitelné, abychom ve městě udržovali dvě kasty organizací, které poskytují v podstatě tytéž služby (zejm. kroužky a kurzy pro děti), přičemž přístup ke zdrojům by měla pouze ta parta, která tvrdí, že to nedělá pro prachy. Pozoruhodnou myšlenku v této věci napsala paní Roškotová, jež soudí – interpretuji-li její slova dobře – že i když o diskriminaci víme, měli bychom s jejím odstraněním čekat, až si na ni bude někdo stěžovat. Vypečené…

Pan Matas, muž velejemných mravů, nás zase ujišťuje, kterak město vše bedlivě hlídá a kontroluje. Dobrá, neřešme, jak je to s tou pečlivou kontrolou, když se v minulosti nepochybně vyplatily (a letos zase vyplatí) peníze některým subjektům, jejichž formální existence je nejasná. Problém je jiný – až dosud nebyla nastavena zpětná vazba. Pokud byly odevzdávány závěrečné zprávy, nedostaly se zpátky do KuKo a neměly dopad na rozdělování peněz v dalším roce. Není to nepodstatné – tyto dokumenty by měly obsahovat „tvrdá čísla“ o hospodaření. Ta totiž představují jeden z faktorů rozhodování v situaci, kdy samotná dotační žádost poskytuje údajů jen naprosté minimum. Zvláště pak v případě, kdy se člověk jen obtížně zbavuje pocitu, že někteří žadatelé přistupují k plánování svých rozpočtů prezentovaných na žádostech poněkud kreativně (vlastně se tomu nedivím, v systému „cukrování aneb každému aspoň něco“ je nafukování rozpočtu výherní strategií). Nová směrnice určité základní prvky zpětné vazby do procesu zavádí – budiž za to chvála. Nehledě na to, že obyčejné zveřejnění vyúčtování představuje lepší kontrolu než deset finančních výborů.

Dále bych chtěl pana Matase požádat, aby se vyvaroval vydávání svých názorů za obecná fakta. Že spolky a neziskovky dělají velmi užitečnou práci, jsem myslím nikdy nezpochybňoval. To ovšem lze třeba o uklízečkách prohlásit taky a snad to ještě neznamená, že by je mělo kvůli tomu podporovat město! V Roztokách je spousta (skoro si troufám napsat většina) lidí, které nějaká komunální kultura či sport nezajímá. Jezdí za nimi jinam nebo prostě mají své vlastní koníčky, které nejsou o nic horší než oblasti, do kterých město cpe peníze. Nikdo jim na ně nedá ani floka a ještě je v podstatě nutíme přispívat z daní na něco, co je jim zcela upřímně ukradené. Ale nešť, město na to má v rámci koaličního kompromisu vyčleněn rozpočet, rozdávejme tedy granty a dotace! Ovšem cest, jakými tak lze činit, je nepočítaně. Zájmem daňového poplatníka podle mého názoru je, aby se tak dělo efektivně, tzn. z minima peněz se vyždímalo maximum muziky. A souhlasím s panem Drdou (a zároveň uznávám největší omyl svého článku), že tento zájem není chráněn o nic více, než byl v minulosti. Zatím je totiž uplatňována doktrína, že je vždy třeba rozdat celý vyčleněný rozpočet. Jsem přitom bytostně přesvědčen, že na chlup stejný „balík kultury“ bychom dokázali pořídit za třetinu peněz a že pokud je v jakékoliv rozpočtové položce přiřazena určitá částka, neznamená to ještě, že ji musíme za každou cenu do koruny utratit. Nota bene v situaci, kdy se škrtá a škudlí všude jinde (s paní Roškotovou na druhou stranu souhlasím, že položek, na kterých by se dalo v roztockém rozpočtu ušetřit, je rozhodně více). Také systém „hlasujeme stále dokola, dokud zcela demokraticky nepřijmeme to správné a požadované rozhodnutí“ je sice v EU v posledním desetiletí populární a v praxi prověřený, ale pokud něco podobného provádí orgán města, může se občan oprávněně ptát, jestli tam ti lidé stále ještě zastupují jeho zájmy.

Tak. A novoroční předsevzetí je v háji. Snad na tom budu líp aspoň s tím hubnutím.

Tomáš Šalamon
člen kulturní komise za ODS

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Ty dotace

„Ne vše, co se počítá, může být změřeno, a ne vše, co může být změřeno, se počítá.“ pravil A.Einstein. Tento výrok by se dal klidně použít při snaze o oceňování kultury v našem městě. Pan Šalamon může potvrrdit, že nepatřím mezi ty které by v kulturní komisy rozhazovali penězmi daňových poplatníků! Ale na druhou stranu bych si dovolil oponovat panu Šalamonovi, že kultura a sport nejsou věcí nedůležitou a nepodstatnou. Dovolte mi následující trochu kostrbatou formulaci. Jedná se o samotné lidství a vlastnost člověka, který v jádru sama sebe vytváří kultury jaksi sám od sebe. Stavět se k tomuto odvětví postojem, že nepřináší žádné hodnoty je naprosto irelevantní a scestné. Jen pro pana Šalamona, milovníka čísel: obrat odvětví kultury je stejný jako obrat automobilového průmyslu a odvětví informační a výpočetní techniky dohromady! Přidaná hodnota k HDP je vyšší než hodnota všech odvětví spojených s potravinami a nápoji dohromady!!!! Čili jen těžko lze předpokládat, že kultura je jakýmsi pouhým poddružným výdobytkem lidské hravosti. Jedná se o velmi důležitou součást jakéhokoliv společenství, či civilizace. A jistě hraje také důležitou roli co se týká ekonomiky státu. Být panem Šalamonem, nepředstavoval bych kulturu jako nějakou zbytečnou kratochvíli, kterou je třeba vymýtit. Ale nazýval bych ji velmi důležitou součástí hospodářství, dokonce důležitější (co se týče obratu), než - li automobilový průmysl a ICT dohromady. A to nemluvím o hodnotách které nelze měřit o kterých mluvil již před více než 80 lety A. Einstein.

S pozdravem

Tomáš Ivan

Až tolik?

Tome, díky za názor, nicméně to, že nemáme počítat, ale jen pěkně bezhlavě sypat do nastavených hrstí, vysvětli lidem, kteří v potu tváře platí čím dál nehoráznější daně, bojí se, že třeba brzy přijdou o místo nebo jestli jejich firma bude mít v dalším kvartálu dost zakázek.
Nebudu tu opakovat, že vnímání hodnoty je subjektivní (to ostatně jako ekonom nepochybně víš) a určitě se najdou lidi, kterým třeba rýpání na zahrádce přijde jako daleko ušlechtilejší a hodnotnější zábava, než třeba já nevím kopání do míče. A že nutit je, že správné a pro lidstvo prospěšné bude, aby svými penězi podporovali Tvoje (či jiných) koníčky - konec konců třeba i na úkor jejich vlastních zálib - mi přijde zpupné a nemravné. Už jsem to psal milionkrát.
Spíš mě zaujal ten příspěvek k HDP a přidaná hodnota. Můžeš mi prosím napsat, jak jsi k těm číslům došel? To neber jako invektivu, fakt mě to zajímá.

Dík, měj se

T

Já teda souhlasím s panem

Já teda souhlasím s panem Šalamonem v tom, že mě tohle nezajímá, v životě jsem v Roztokách na žádné kultuře nebyl a ani to neplánuju. Ať si to zaplatí ze svého lidi co to zajímá. A ono v tom je asi taky pěkné svistvo, jinak by to furt někdo neokecával. Je to všechno úplně stejná zlodějna ti nahoře jako ti dole.

Kulturní ignorant

Že jseš kulturní ignorant neznamená, že takoví jsou všichni.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloV zájmu daňového poplatníka – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.