Veřejné školky… vůbec nejde o hlídání

„Jářku, mámo, ten náš kluk roste jako dříví v lese. To by nám tak ještě chybělo, aby se nám, klacek, třeba nesocializoval! Tady pomůže jedině školka! Zajdi zejtra za paní řídící, jestli nám ho tam nevezme.“

V minulém čísle Odrazu jsem se v reakci na můj předchozí článek dozvěděl, že takto nějak nejspíš vypadá typická úvaha rodičů před umístěním potomka do veřejné mateřské školy. Trochu mě zamrzelo, že si moji kritici vybrali jednu jedinou větu, z hlediska sdělení článku poměrně nepodstatnou a poněkud z kontextu vytrženou, zatímco to důležité nechali bez povšimnutí. Uznávám ale, že jsem si na vidle naběhl ne zcela jasnou formulací sám. Tak tedy: trvám na tom, že vnímaný produkt veřejných mateřských škol, tedy hlavní motivace, proč tam lidé umísťují své děti, je především jejich hlídání. Mám to potvrzeno od spousty lidí před vydáním mého článku i poté. Rozumím ale, že při zápisu dětí do MŠ se to asi nahlas neříká. Na druhou stranu nechápu, proč takové vášně? Jako by na té bohulibé činnosti bylo něco prašivého! Což zároveň neznamená, že by se děti ve veřejných školkách nic nenaučily. Pochopitelně, že ano, děti se učí neustále. Nicméně veřejné MŠ nemají na vzdělávání monopol. Nepochybuji, že tamní paní učitelky odvádějí kvalitní, náročnou a odpovědnou práci. Ostatně úplně stejně jako učitelky ve školkách soukromých, firemních, dětských skupinách, mateřských centrech, chůvy, paní na hlídání, atd. atd. Každý člověk i človíček je ale především unikátní, jedinečnou osobností a každému vyhovuje něco jiného. Proč by se měl jeden jediný z pestré škály způsobů zaopatření předškolních dětí zvýhodňovat před ostatními?

Autor těchto řádků si rozhodně nemyslí, že veřejné školky jsou od ďábla. Právě naopak – můj předchozí článek se zabýval otázkou, jak ve školkách zajistit dostatek míst, když je o ně kvůli dotovanému školkovnému příliš velký zájem. Jedna cesta je stavět další. Pravděpodobně ale nejsme schopni vybudovat tolik MŠ, aby nebyly za stávajících podmínek vždy okamžitě plné s frontou neúspěšných žadatelů před branami. A i kdybychom nebyli limitováni financemi (a prostorem, atd. …), než by se k tomu erár dohrabal, může se stát, že se změní demografická situace a bude spíše čas školky bourat, aby uvolnily místo domovům seniorů. Nynější stav, kdy se některé děti do školky dostanou a jiné ne, je navíc vrcholně nespravedlivý. Rodiče, kteří se svým potomkem neuspěli, nejenže musejí z vlastní kapsy hradit jiné řešení (např. školku soukromou za normální peníze), ale doplácejí na daních i na cizí děti, které měly větší štěstí a chodí do veřejné školky za cenu silně subvencovanou. Pokud někdo vidí analogii mezi tímto problémem a nešvarem zvaným „regulace nájemného“, který sužoval naši společnost více než 20 let a jehož důsledky začaly mizet teprve ve chvíli, kdy se ceny regulovaných nájmů přiblížily tržní úrovni, má pravdu. Je to identická záležitost. Z tohoto hlediska mi přijde lepší veřejné školkovné nastavit na normální, tržní úroveň a výstavbu dalších školek nechat spíše privátním subjektům, které jsou z principu vždycky daleko pružnější. Nikdo netvrdí, že hrstce opravdu sociálně potřebných ve výjimečných případech nelze na část ceny přispět, ať už by měli ratolest v zařízení soukromém či veřejném.

Věc má ještě jeden, možná trochu nečekaný rozměr: stávající systém vytváří prostor pro korupci. Abych zase nebyl dezinterpretován a peskován: nemyslím si a netvrdím, že při přijímání dětí do veřejných mateřských škol v Roztokách dochází k jakémukoliv korupčnímu jednání. Tvrdím, že tento druh výhody (přijetí do veřejné MŠ za dotovanou cenu), o jejímž udělení někdo rozhoduje, je učebnicovým příkladem oblasti, ve které příležitost pro potenciální korupci a klientelismus vzniká. A takových možných korupčních prostorů a prostůrků jsou kolem nás miliony. Od zcela maličkých jako třeba právě dotované veřejné školky, přes dejme tomu územní plánování, kde lze přeměnou na stavební parcelu zhodnotit škrtem pera pozemek třeba i tisícinásobně, rozdělování nejrůznějších grantů a dotací (jak nám předvedl např. exhejtman Rath) až po všechny ty Dopravní podniky a miliardové státní zakázky. Nepomohou žádná majetková přiznání, zákazy anonymních akcií, „transparentní“ výběrová řízení a jiné vějičky pro hlupáky, u kterých dokáže i student ekonomické nebo právnické fakulty, který dává ve škole trochu pozor, vysypat z rukávu tucet způsobů, jak je obejít. Kdo to opravdu myslí s bojem proti korupci vážně, měl by jít po krku všem takovým oblastem, kde příležitost rozhodovat mimo tržní principy dělá zloděje. Boj s korupcí neznamená „zavřít ty gaunery tam nahoře“, ale především omezit veřejný sektor, který ji generuje, tzn. mimo jiné například neposkytovat dotované služby dostupné jen někomu.

Toto považuji za skutečné problémy. Jestli je posláním školek hlídání či výuka, je úplně jedno.

Tomáš Šalamon

Kam dál

Slovo starosty | Jan Jakob
Slovo starosty | Jan Jakob
Obecní slibotechny | Roman Jandík

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloVeřejné školky… vůbec nejde o hlídání – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.