Vize a odvaha

Vít Calta v minulém Odrazu uveřejnil článek, ve kterém vysvětluje, jak se dotují autobusy a proč bychom na ně měli přispívat 1,3 mil. Kč ročně z našich peněz. Ačkoliv s Vítkem ne vždycky souhlasím, jeho schopnosti psát věcně a pracovat s fakty si vážím. Nic na tom nemění, že podle diskuse na webu Roztoky.com výpočet, který v článku uvedl, tak úplně nesedí. O to ale nejde, debatu o nákladech na kilometr, vytíženosti autobusů, atd. mám za nepodstatnou.

Autobus
Autobus | ilustrační foto | mF

Doprava je produkt jako každý jiný. Stejně jako bychom považovali za zcela absurdní, aby orgány města rozhodovaly, kolik se má upéct rohlíků a za kolik je pak prodávat, neexistuje nejmenší důvod, proč by měly kafrat do dopravy. Kdyby Vítek Calta napsal svůj článek někdy v 70. letech a místo autobusů pojednával o letadlech, mohl by ho otisknout bez větších změn. V té době bylo totiž toto odvětví v USA detailně regulováno, v západní Evropě jej ovládaly (polo)státní monopoly pobírající mamutí dotace a veřejnost byla masírována nutností takový stav udržet, aby byla zachována síť linek a dostupnost letenek. Nic nepomáhalo; ztráty v odvětví narůstaly úměrně klesající efektivitě. Zlom přinesla až rozsáhlá liberalizace, která vpustila na trh privátní dravce s jediným cílem: vydělat. Strůjci liberalizace letectví museli disponovat jasnou vizí a značnou politickou odvahou, protože nepochybně čelili kníkání odborářů, tlaku lobbyistů a obavám veřejnosti, že se letenky stanou nedostupnými a bude docházet k rušení linek. Dnes je můžeme velebit, neboť létáme levněji a více než kdy předtím.

Letadlo vydělává jenom, pokud v něm sedí pasažéři. Proto dnešní aerolinky komplikovaně plánují lety, jejich návaznosti a výměny posádek, aby byly stroje pokud možno neustále v permanenci. Naproti tomu autobus, který hnije na konečné na Levém Hradci, nevydělává v tu chvíli ani korunu. Aerolinky se také naučily prodávat letenky tak, aby byla letadla co nejplnější. Cena nabízených letenek se v čase mění, některé firmy dokonce provádějí cosi na způsob kontinuální aukce. Je nějaký důvod pro fixní cenu jízdenek v autobusu? Proč by nemohla cena na vytížených linkách růst a generovat profit, zatímco méně vytížené spoje by jezdily téměř zadarmo a lákaly tak na cenu citlivější a časově flexibilnější pasažéry? Že (pří)městská doprava není totéž co letectví? Před pár lety se mi moc líbilo washingtonské metro, kde se jízdné vypočítávalo automaticky individuálně podle vzdálenosti nástupní a výstupní stanice. Ostatně, úspěšný provozovatel žlutých autobusů svůj obchodní model také nevymyslel. Okopíroval jej od svých západních kolegů, kteří se inspirovali právě u aerolinek. Cokoliv je možné, i když si to třeba momentálně nedovedeme představit. Každopádně není jediný důvod, proč by jakákoliv lidmi poptávaná služba neměla být rentabilní sama o sobě, bez dotací, bez vměšování politiků či úředníků.

Na otázku „Proč to tedy takto nefunguje?“ je snadná odpověď: dejte eráru do spárů prosperující business a můžete vzít jed, že ten jej nejdříve přivede zu grunt a vzápětí začne dotovat. Veřejná doprava je přeregulovaným odvětvím. Pokud by tam člověk viděl obchodní příležitost, nemůže prostě jít, pořídit autobus a začít vozit lidi třeba jen ve špičce za nižší jízdné, neboť stát vydává licence a vytváří, a chrání tak lokální dopravní monopoly. Konkurovat jim nelze s odůvodněním, že čerpají dotace jízdného! Výhodné je to ale především pro ty, kteří o olbřímím balíku peněz rozhodují a pro spřátelené partičky, ne už pro pasažéry či daňové poplatníky. Socialisté barvy zelené zase rádi straší, že bez dotací veřejné dopravy se pro samé auto ani nevejdeme do měst. Kauzalita je přitom opačná: nezanedbatelná část lidí veřejnou dopravu použije jedině, pokud jezdit autem nebude efektivní a cena jízdenky je pro ně podružná. Sám patřím k těm, které k využívání veřejné dopravy přimělo až zahuštění pražského provozu do takové míry, že dostat se do centra trvá desítky minut a není tam kde zaparkovat.

Kardinální otázkou podle mě není, jak vyladit parametry vadného systému dopravy, ale jak jej nahradit takovým, kde nebude pro politické a úřední zásahy a z nich vyplývající korupci prostor, jakkoliv je nesnadné měnit věc, na které má zájem příliš mnoho lidí s příliš dlouhými prsty. Politiků, kteří dokáží myslet jen v hranicích systému, jak je momentálně nastaven, máme spoustu. Učebnice dějepisu ale plnívají tací, kteří mají jasno, jak by věci fungovat měly, bez ohledu, že se „to“ vždycky dělalo jinak. Lidé s vizí a odvahou.

Tomáš Šalamon

Kam dál

Omluva | Vít Calta
Jak dál s linkou 359? | Vít Calta
Slovo starosty | Jan Jakob

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.
Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic
Toto díloVize a odvaha – jehož autorem je Tomáš Šalamon, je šířeno pod licencí Creative Commons Attribution-NoDerivs 3.0 Czech Republic.