Výbor veřejného blaha

Když jsem psal svůj článek Anticharta, vnitřní pocit mi říkal – a laskavý čtenář mi snad promine tu neskromnost – že se to docela povedlo. Vlídné přijetí u čtenářů a minulé číslo Odrazu mě v tom jen utvrdily. Proto už není moc co dodat. Snad jen pár myšlenek.

Esenci problému bylo zřít v jednom příspěvku na roztockém facebooku: „Vážně Konvičku v Roztokách chceme?“, tázal se řečnicky diskutér. Dělící čára podle mě ovšem neběží mezi těmi, jež říkají „ano“ a těmi, kteří tvrdí „ne“, nýbrž mezi těmi, kteří jsou na takovou otázku ochotni vůbec odpovědět a námi, jež si myslíme: „co je vám, sakra, do toho, jsou snad Roztoky vaše panství nebo co?“

Městský úřad Roztoky
MÚ Roztoky | ilustrační foto | CC3

Když se chce někdo vymezit proti fašismu, nechť tak činí za sebe třeba při demonstraci. Klidně se zúčastním taky. I s transparentem. Ale situace, kdy se starosta města snaží přesvědčit management soukromého hotelu, aby v něm konanou privátní akci zrušil, považuji za naprosto skandální, nemající daleko ke zneužití pravomoci. A absolutně nezáleží na tom, jestli by akcí byl koncert neonacistů nebo pro mě za mě třeba průvod homosexuálů. Případné porušení zákona by v obou případech bylo věcí policie, nikoho jiného.

Jde o elementární svobodu slova, která v posledních letech dostává čím dál víc na frak pod palbou politické korektnosti a podobných úchylných ideologií. V představách jejich stoupenců, mezi které se svým neblahým činem zařadilo i těch 13 z našeho zastupitelstva, pak svoboda slova znamená: „říkejte si a dělejte, co chcete, ale jenom pokud je to na seznamu námi povolených názorů“. Rozdíl mezi podobnými přístupy a totalitou mi pak přestává být zřejmý a výsledkem může být jediné: posilování extrémistů ve společnosti. Což ostatně po celé Evropě sledujeme v přímém přenosu.

Z jiného pohledu pak jde o to, jakou roli má hrát zastupitelstvo města. Považuji za symptomatické, že právě zmíněná událost vedla až k rozpadu roztocké koalice. Celé stávající (a částečně i minulé) volební období se vedl boj o charakter roztocké samosprávy. Dlouhodobým programem roztocké ODS je úsporná a levná samospráva, která nechává maximum svobody občanům a peněz v jejich kapsách. Směrnice, které jsme prosadili, omezovaly hlavně svévoli města samotného. Město by podle nás mělo lidem ulevit od rutinních záležitosti, ale neobtěžovat je a nebránit jim realizovat se podle vlastních představ. Neustále jsme se střetávali se Sakurou a bohužel i TOP09, které nechtěly samosprávu, ale městskou vládu, prosadily úpornou regulaci pomalu každičkého pšouku, ke kterému v Roztokách dojde pomocí kvant nejrůznějších vyhlášek a snahu dojit občany na daních a poplatcích, co to jenom dá. Že jsme se střetli i na tom, jestli řešit či neřešit Konvičku, představuje jen dílek celé stavebnice. Ideál městské vlády podle představ TOP09 a Sakury je péče o všeobjímající veřejné blaho.

Organizaci, která si dala veřejné blaho do názvu, z historie známe; tenkrát se budování blaha trochu zvrtlo. Realizovalo se nejprve useknutím hlavy těch, kteří do představ jeho konstruktérů nezapadali, potom těch u kterých to potenciálně hrozilo a nakonec i strůjců blaha samotných, jaksi navzájem. Tím bylo dosaženo blaha maximálního. To teď jistě nehrozí, jednak jsme historií poučeni a jednak v Roztokách stále ještě postrádáme gilotinu. Nicméně pachatelé dobra procházejí dějinami jako duch zdí a ostražitost před nimi je nutno udržovat stále stejnou.

Tomáš Šalamon

Kam dál

Anticharta | Tomáš Šalamon

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.