Zastavíme rozvoj města?

Jedním dechem jsem četl článek pana Bernáta „Dostupné bydlení v Roztokách“ z letního čísla Odrazu. Podstatou textu je myšlenka, že na růst města má mít vliv, zda „současní obyvatelé (skrze své zastupitele) chtějí další růst počtu obyvatel.“ Jako by město bylo lénem jeho stávajících občanů, kteří by měli rozhodovat, zda mezi sebe ještě někoho pustí! Bohužel musím s lítostí konstatovat, že přesvědčení, že kdekdo má právo kafrat do privátní výstavby, je čím dál rozšířenější a projevuje se v rostoucím vlivu kolektivistických aspektů v této oblasti. Zastupitelstva měst mohou přijímat stavební uzávěry a různé plány a svévolně tak zasahovat do soukromého vlastnictví. Dokonce nejrůznější samozvaná občanská sdružení disponují rozsáhlými právy vstupovat do stavebních řízení. Když necháme stranou, že „veřejný“ zájem bývá občas hůře či lépe maskovaným zájmem kohosi velmi konkrétního, svobodná společnost se vyznačuje právě tím, že individuální práva staví nad kolektivní zájmy (opak je typický pro diktatury – temných příkladů nabízí historie přehršel). Velmi hmatatelně se to pak projevuje prodražováním a zdržování staveb v soukromém, ale konec konců i veřejném sektoru (vzpomeňme třeba na nekonečný příběh Pražského okruhu).

Celý text korunuje myšlenka o „velkorysém ponechání rozhodnutí o možném zastavení některých pozemků generacím příštím.“ Podobná tvrzení bývají často ke slyšení od mužíků zelené barvy, pročež není od věci zacílit na ně reflektor pozornosti, zdali se za nimi neskrývá kulišárna. Velkorysým ponecháním rozhodnutím blíže nespecifikovaným příštím generacím totiž pisatel zároveň míní: „...a do té doby, milánkové, bude po našem.“ Navíc v kterémkoliv okamžiku od nynějška do skonání světa lze teoreticky úplně stejnou větou blokovat předmětný problém dál a dál… navždy. Když se pan Bernát podívá do nějaké historické mapy, zjistí, že pár generací zpátky se téměř celé Roztoky rozkládaly jen „pod kopcem“. Nahoře, kde dnes stojí většina města, nebyl skoro ani domeček (Žalov měl samostatnost). Nemám tušení, zda se např. v druhé polovině 19. století tehdejších necelých osm stovek obyvatel také děsilo nad tím, kam až ta výstavba může dospět a čeho všeho že nestačí stávající kapacity, ale pokud by měli páky, jak tomu bránit, dnes by Roztoky zůstaly bezvýznamnou ospalou dírou za Prahou, pravděpodobně bez školy, kultury, s mizerným spojením a infrastrukturou a občanskou vybaveností adekvátní obcím té velikosti. A pravděpodobně bez pana Bernáta (i Šalamona). Proč bychom zrovna my dnes měli mít na rozdíl od našich předků právo říci „dost!“? Kdyby se – hypoteticky – ujala plošná univerzální aplikace takového postupu v celé zemi, výstavba by ustala, došlo by k omezení mobility lidí (už tak nevalné) a ve výsledku bychom se téměř vrátili k osvědčenému nevolnictví. Nemyslel ale pan Bernát spíše: „ať si všude staví, jenom ať nám nelezou sem!“ ?

À propos vybavenost: pan Bernát zdůvodňuje omezení výstavby mimo jiné také nedostatečnou kapacitou infrastruktury, jako jsou silnice, dětská hřiště, školky… Jednak moc nechápu, proč místo úvah, jak zatnout tipec potenciálním nově příchozím, netepe své volené zástupce, aby peníze, kterých mají alespoň v Roztokách v rozpočtu více než dostatek, místo vyhazování za služby, které dokáže poskytnout soukromý sektor lépe a efektivněji, směřovali důsledně do veřejných investic (silnic, parků…)? Hlavně je ale dobré si uvědomit, že vybavenost vždycky přijde až po obyvatelích a v důsledku jejich přílivu, ne naopak. Situace, kdy existující kapacity využíváme na maximum či jich dokonce nemáme dostatek, je přirozená, i když se nám to nemusí líbit. Neznám obec, ve které by obyvatelům něco nechybělo a vše vyhovovalo. Jde totiž o vzácné ekonomické zdroje a těch přebytek prostě být nemůže, pokud se s nimi neplýtvá, protože lidské potřeby jsou neomezené. A jediným způsobem, jak jich uspokojit co nejvíce, je umožnit trvalý růst ve všech smyslech toho slova.

Tomáš Šalamon

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.